"Věděl jsem také to, že vše, co vidím, je moje vlastní fantazie. (...) Všechno je tak skutečné i neskutečné jako ve světě mého procitnutí." (s. 40) Krátká povídka členěná do 8 kapitol, z nichž poslední zabírá třetinu textu, zapadá do kontextu Bachovy tvorby: ústředními motivy je létání a hledání, poznávání, objevování. Hranice mezi snem a realitou, přítomností, minulostí a budoucností je velmi tenká. Zajímavé je, že autor se opakovaně sám oslovuje. Kdybych neznal knížky Richarda Bacha, asi bych se v příběhu Mimo sebe ztrácel. Nedoporučuji Mimo sebe číst jako první Bachovu knížku. Knížka má hezký formát a líbivé ilustrace. "Je pozoruhodné, co všechno mysl dokáže a na co si může hrát." (s. 83)

Oslava fantazie, snění, naděje.... A letadel a 20. let. Pro mě jedna z nejlepších možných kombinací.