Milosrdné přízraky

Tahle kniha je výborným, příkladem toho, jak důležitá je obálka a grafická úprava knihy, tahle kniha je totiž skutečně nádherně a přitom jednoduše udělaná. A kdyby nebylo její vizuální podoby, pravděpodobně bych si jí nikdy nevšimla, natož aby se mi zaryla tak hluboko do paměti. Na chvíli jsem se odmlčela. "Ale Juniper, pochopím, když se rozhodneš zůstat v Merrows. Prostě to řekni. Povím to ostatním." Čarodějka mi přitiskla svou drobnou dlaň na srdce. "Ne, nezůstanu tady bez vás. Budeme proti příšeře bojovat společně." A nejspíš proti celému Helu, ale i tak se mi ulevilo, že to řekla. Mé srdce bilo silněji, když byla Juniper nablízku. Můj život zářil jasněji, když v něm byla ona. Možná jsem měla trvat na tom, aby tu zůstala, dokonce se s ní pohádat, ale nechala jsem ji, ať si vybere svou vlastní cestu. Ve Vorsku to podle starých zvyklostí byla známka úcty. Známka lásky. Dlouho mi trvalo, než jsem zcela uchopila problém, který s touhle knížkou mám. Nemám nic proti pomalým začátkům, až naopak řekla bych, jenomže jak první stránky ubíhají, čtenář stále netuší v jakém světě se nachází. Možná jsem trochu natvrdlá, ale přišlo mi, že ta severská atmosféra přišla o dost později než měla (pro mě zcela až v Rothově síni). Přitom by stačilo zmínit mechové polštáře a větší rozmanitost bobulí které sbírají... A, no, nejsem tu proto, abych vymýšlela způsoby, kterými toho měla autorka dosáhnout, ale osobně mi trvalo hrozně dlouho než pro mě začal tenhle aspekt příběhu fungovat. Do té doby na mě všechny jejich hrdinské výkřiky působili spíš směšně, protože jsem nebyla schopná si je zařadit do té správné tradice. Nevzpomínám si, jestli jsem někdy četla fantasy v němž by do takové míry v centru stály ženy. A za to palec nahoru. Celkově mi sice přísné dělení některých skupin podle pohlaví přišlo zvláštní, ale... nebylo to nesmyslné, takže budiž. Když se autorka konečně trochu rozjede, tak je atmosféra její knihy nádherná. Také určitá ambivalentnost celého příběhu si zaslouží docenění, i když místy mi přišlo, že už to možná přece jen autorka trochu přehání. Závěr se mi líbil, šla jsem do toho s tím, že kniha žádné pokračování mít nebude, ale... další díl si přečtu. (edit: Na goodreads se ale píše, že je to standalone? Víte někdo jak to teda je, mě totiž přišlo, že ten konec naznačuje pokračování...)

Nádherný mystický román plný starodávné magie, připomínající druidy a kelty s všudypřítomnou smrtí. Pomalé plynutí, akce na posledních asi padesáti stranách, ale i přesto, že jde o pochmurný příběh je z něj cítit veliká naděje a klid. A především obrovská archetypální ženská energie, kterou vnímáte na každé stránce a která knize dodává onu čarovnou atmosféru. ,,Nante, nante.." IG: @hanybooks