Milí pokusní králíci

Pana profesora Flégra jsem viděl poprvé v době Covidu na fotografii u jakéhosi novinového článku. Titulek si už přesně nepamatuji, ale vyzníval velmi negativně. První co mne napadlo, bylo "panebože, co je tohle za Frankesteina". Teprve o několik měsíců později jsem uvědomil, že jsem opět sednul na lep nějakému novinářskému smetákovi. Po shlédnutí živých rozhovorů jsem pochopil, že pan profesor Flégr je velmi inteligentní a vzdělaný a jeho názory nejsou vůbec tak hloupé, jak je prezentují někteří novináři. Proto jsem si nakonec půjčil i tuto knihu. Na Milých pokusných králících nejvíce oceňuji humor. Protože jsem se při čtení velmi dobře bavil. Ono to sice asi nebylo hlavním záměrem této knihy, ale já si místy připadal, jako když čtu Příběhy dobrého vojáka Švejka. A toho si v té spoustě negativních informací, která se na mě valí za všech stran moc cením. Rovněž oceňuji, že si pan profesor Flégr dovede dělat srandu sám ze sebe, což je z mého pohledu nesmírně důležitá vlastnost. A po dočtení jsem se také přidal mezi pokusné králíky! :-)

Facebooková „kultura“ včetně obrázků, komentářů, vtípků a „cool“ výraziva, které možná snese monitor, leč v knižní podobě působí nepatřičně asi jako vydat se do divadla v teplákách. (To byl kompliment všem Knihám. Nemůžu se zbavit pocitu zneuctění knihy jako literárního útvaru.) Majitelé fejsbůkových profilů a čilí přispěvatelé do všemožných diskuzí disponující patřičnou škálou citoslovcí a slangových výrazů dost možná knihu ocení. Já ne. Citát: Z mého Facebooku (...) Hana K.: Lajklitko? To jako fakt? Jaroslav F.: Podle vzoru „jelítko“. Josef U.: Obecně tyto zdrobněliny nesnáším, u mě vítězí mňamka, to bych fakt někoho nakopal.