Milena and Margarete

Příběhy z období holokaustu čtu opravdu jen výjimečně. Jsem ten typ člověka, který po takových knihách nedokáže týdny myslet na nic jiného. Osudy z této doby se mi doslova dostanou pod kůži. Proto si tento typ literatury musím pečlivě dávkovat, a i když mě anotace často silně zasáhne, nedokážu se těmito příběhy obklopovat dlouhodobě. Tahle kniha mě však chytila už svou anotací natolik, že jsem věděla, že ji poznat prostě musím. Nejsem si jistá, zda jsem někdy dříve četla příběh zasazený přímo do tábora Ravensbrück, který byl určen výhradně ženám. Právě zde došlo k mimořádnému setkání dvou osudů, Mileny Jesenské a Margarete Buber Neumann. Obě ženy v sobě našly oporu, bezpečné místo v absolutní beznaději a také hluboké citové spojení. Zamilovaly se do sebe, a to i s vědomím, že jejich láska je v prostředí, kde život visí na vlásku, může stát úplně vše. Příběh je vyprávěný s pokorou, jemností a obrovským respektem. Ukazuje, že láska má sílu vyrůst i tam, kde není prostor pro nic dobrého, a dokáže nést tíhu, kterou by člověk sám neunesl. Sílu, odvahu a neuvěřitelnou vůli k životu, kterou obě ženy projevovaly, budu mít v sobě ještě dlouho. Jejich vztah není jen romantickým poutem, je připomínkou, že lidskost přežije i tam, kde se ji někdo snaží systematicky zničit. Pokud stejně jako já saháte po příbězích z tohoto období jen zřídka, věřte mi, že tenhle stojí za to znát. Je to bolestivé čtení, ale zároveň hluboce lidské a nečekaně něžné.

Milena a Margarete – Svědectví, které odmítá zmlknout. I tak by se dala nazvat tato kniha od spisovatelky Gwen Strauss. Když při čtení listujete jejími stránkami, máte pocit, že se dotýkáte něčeho posvátného. Tuto knihu nejen čtete, ale přímo ji prožíváte, a přitom na vás působí jako tichý výkřik. Gwen Strauss zde oživuje bolestný příběh lásky a přátelství, k čemuž jí jako primární zdroj a hybná síla vyprávění slouží vzpomínky samotné Margarete Buber-Neumann. 1. Podrobný rozbor děje: Mezi dvěma pekly Děj knihy je strukturován jako dialog mezi přítomností a minulostí. Tato literární dualita, kterou autorka zvolila, je klíčová nejen pro pochopení hloubky vztahu obou žen, ale i celého příběhu. Vypravěčkou prožitých hrůz je převážně Margarete, která skrze své vzpomínky promlouvá nejen za sebe, ale dává hlas také Mileně. Obě hlavní hrdinky si musely projít naprosto odlišnými cestami. O těchto rozdílech se dozvídáme postupně, přesto si k sobě našly cestu hned při prvním setkání. Margarete přijíždí do Ravensbrücku jako „vyvrhel“, ostřílená vězeňkyně, která doplatila na svou víru v lepší svět tím, že přežila roky úplné apatie. Svitla jí naděje, která ale rychle vyhasla. Její drsné zkušenosti jí však pomohly přežít úvodní dny v novém táboře. A pak potkává Milenu. Ta okamžitě upoutá její pozornost, protože v lágru neexistuje jako oběť, ale jako ztělesněná vůle. Pouto: Jádro děje netvoří jen hrůzné události tábora, které Margarete barvitě a děsivě popisuje, ale především rozhovory obou žen. Vytvořily si kolem sebe mentální bublinu. Zatímco kolem nich ženy šílely hlady nebo byly bity, ony rozebíraly Kafkovy dopisy, politiku a plánovaly společný život v Praze. Jejich jedinou starostí byl strach o tu druhou a udržení vzájemné solidarity. Zápas o důstojnost: Milena pracovala v lágru na ošetřovně (tzv. Revieru). To jí umožňovalo pomáhat ostatním, ale také naplno vidět nacistickou mašinérii smrti. Děj graduje Mileninou nemocí. Margarete zde s mrazivou upřímností vzpomíná na srdcervoucí detaily toho, jak se pro ni snažila sehnat léky a jídlo, zatímco Milena do poslední chvíle utěšovala ostatní. 2. Charakterová studie: Dvě tváře odporu Milena Jesenská: Aristokratka v pruhovaném Milena je v knize vykreslena jako téměř mýtická postava, není to ale jen neohrožená hrdinka. Gwen Strauss ji na základě Margaretiných svědectví ukazuje v její naprosté komplexnosti: dělala vše naplno – milovala, psala, rebelovala. Její vztah s otcem i s Franzem Kafkou ji formoval v ženu, která nepotřebovala vnější svobodu, aby byla vnitřně volná. V lágru byla „matkou“. Pomáhala mladým polským dívkám zneužívaným k pseudolékařským pokusům a absolutně odmítala táborovou logiku „každý za sebe“. Autorka přesně vystihla její nezlomný a občas tvrdohlavý charakter; její kroky byly někdy unáhlené či spontánní, protože to tak zkrátka cítila. Při čtení máte pocit, že stojíte přímo vedle ní. Margarete Buber-Neumann: Ta, která přežila, aby svědčila Margarete je vypravěčkou a tou, která prochází největší osobní proměnou. Je to ona, kdo přináší unikátní srovnání dvou totalit, což dodává knize neuvěřitelnou politickou hloubku. Margarete otevřeně přiznává, že bez Mileny by nepřežila. Možná ani ne tak fyzicky, jako spíše duševně, protože jí vrátila schopnost cítit krásu a empatii. Je zde krásně vidět kontrast obou žen. Margarete Milenu v mnoha věcech nechápala, ale naprosto ji respektovala. V absolutní beznaději v sobě našly bezpečné místo a zamilovaly se do sebe s vědomím, že je jejich láska může stát úplně všechno. Staly se z nich „vášnivé přítelkyně“. Styl Gwen Strauss se k tomuto příběhu velice hodí – vše zpracovala s jemností, citem a obrovským respektem, což přesně vystihuje pouto obou žen. Co musím vyzdvihnout, je i fakt, že kniha dostává do povědomí okrajovou skupinu vězňů, které nacisté zjednodušeně nazývali „asociálové“. Pokud ale očekáváte jen romantiku, čtení vás z tohoto omylu rychle vyvede. Je to bolestivé utrpení, ze kterého vám bude úzko. 3. Pocity a dojmy: Co s vámi kniha udělá? Při čtení se občas budete cítit nepatřičně, jako byste nahlíželi do intimní katedrály přátelství uprostřed masového umírání. Nejsilnější je kontrast mezi špínou lágru a čistotou myšlenek. Margarete s láskou vzpomíná, jak Milena v mrazu na apelplacu dokázala vyprávět o vůni pražských kaváren. Fyzickou bolest ucítíte ve chvílích, kdy se Milenin stav zhoršuje. Zpracování je bez zbytečného patosu a autorka píše věcně, což dělá děj o to drsnějším. Smrt Mileny v knize není koncem, ale splněním slibu, který Margarete kdysi dala: „Ty přežiješ a řekneš jim, kdo jsem byla.“ 4. Hlubší rozbor: Symbolika a styl Dílo je výjimečné intelektuálním přesahem. Skrze paměti tu sledujeme analýzu totalitního myšlení – obě ženy dekonstruovaly komunismus i nacismus a chápaly, že oba systémy míří na zničení individuality. Z literárního hlediska se tu potkává Margaretin bohatý a vzdělaný jazyk se schopností Gwen Strauss poskládat z něj fungující biografii, svědectví a filozofickou esej v jednom. Ačkoliv se může zdát, že středobodem je Milena, na mě osobně postava Margarete a její krutý příběh zapůsobily o něco silněji. 5. Hodnocení: Plusy a úskalí knihy Plusy: Zdroj o Kafkovi: Unikátní vhled do Milenina vztahu s Kafkou z první ruky. Srovnání totalit: Jedna z mála knih dávající do souvislostí nacistické a sovětské lágry bez ideologických brýlí. Vzdor vůči zapomnění: Kniha vrací Mileně její vlastní hlas, nezávislý na Kafkovi. Na co si dát pozor: Extrémní smutek: Pro citlivější čtenáře jde o psychicky vyčerpávající a depresivní dílo. Popisy mučení, hladu a nelidských podmínek jsou syrové. Složité politické pasáže: Diskuse o komunistických frakcích mohou být pro laika těžší na orientaci. Mínusy: Pomalejší tempo a roztříštěnost: Autorka ráda skáče v čase, prostoru i mezi postavami. Tyto vsuvky tříští už tak pomalý děj a dělají text občas útržkovitým a matoucím. Celou recenzi najdete na Instagramu: pribehy_stranek