Miedzianka

S Miedziankou jsme se poprvé setkal z kraje tohoto léta. Po místním CHKO jsme s manželkou brázdili kočárem po tamních zámcích, kterých je v okolí přehršel. Jelikož ale rád navštěvuji pivovary, zaujal mě jeden, který se v oblasti nachází – ten v Miedziance. No a když jsme dorazili a do pivovaru vystaveném na zelené louce vstoupili, zaujaly mě fotografie, které se v prostoru nacházely. Jak kdyby do vybydlené vísky, která čítá dva celé domy, vůbec nepatřily. Tohle, že je ta Miedzianka? Nezdálo se mi to a tak jsem zapnul telefon, začal googlit a nestačil se divit. Pak jsem narazil na tuto knihu a okamžitě si příběh Miedzianky chtěl přečíst. A víte co? Je to neuvěřitelný zážitek. Jak kdyby Miedzianka, nebo chcete-li Kupferberg, byly prokleté. Tolik úskalí, tolik těžkostí, tolik smutných příběhů se zde událo, ale i přesto tu lidi po celá staletí chtěli žít a dodnes se sem vrací. Neuvěřitelně zajímavé místo a naprosto excelentně zpracovaná kniha, která nesmírně čtivou metodou vypráví o těžkostech obyvatel tohoto starého města, po kterém už dnes nejsou ani památky. Nejsilnější je během válek a především s příchodem Sovětů. To nevíte, co si o lidstvu myslet a zdali si vůbec zasloužíme žít na této planetě. Fantastická kniha. Tu si budu hlídat jako oko v hlavě.

Mám ráda místa, kde příroda převzala opět vládu a z původní vesnice a všech těch osudů zbyla jen rozpadlá stěna nebo studna. Především zmizelé osady Rychlebských hor jsou mi blízké, hodiny bych dokázala sedět na loukách u Hraniček a přemýšlet, kdo a jak tam asi bydlel... Proto jsem sáhla po této knize, bohužel ke mně styl F. Springera nepromluvil tak, jak bych si přála, prostě na mě od začátku chrlil fakta a já za nimi neviděla konkrétní lidi a osudy. Ale určitě je velké plus, že se do takové reportážní knihy pustil, a pro ty, kterým jeho styl sedí a mají rádi staré zmizelé osady, to bude zajímavé čtení.