Zpověď? Ne!

Píšu to jen velmi nerada... znáte ten pocit, kdy se vás kniha jak nějak tam u srdce dotkne, trochu vás promění nebo ve vás něco nechá? Ten okamžik, kdy čtete knihu, kterou psal srdcem snad přímo Duch Boží? Tak tohle není ten případ. Tohle psala strojově lidská ruka, lidské oko jí strojově přečte a za minutu zapomene, že něco četla. První část je zhmotnělá ztráta času. Druhá část je praktická, tu hodnotit nelze. Už jen proto ne, že teoretický základ, který by vás motivoval, vedl, zasáhl a proměnil, chybí.

Nikdo z lidí nemá rád situaci, kdy musí uznat svou chybu, natož se k ní přiznat někomu dalšímu. Zvlášť když jde o intimní záležitosti. Sám autor dává čtenářovi poznat svou vlastní zkušenost z mládí, kdy po negativním prožitku opouští zpovědnici odhodlán, že sem už víckrát nepřijde. Možná právě tento prožitek vedl autora po mnoha letech k tomu, že až tomu přijde na kloub, musí o tom napsat knihu. Nyní již jako kněz mohl dokonce dílo obohatit i o pohled ze druhé strany - ze strany zpovědníka. V knize postupně odhaluje smysl svátosti smíření a uvádí i různá přirovnání, pro snažší pochopení jinak složitějších témat. Obsah knihy je sdělován přátelským tónem a na závěr nabízí i zpovědní zrcadlo, opatřené komentářem pro každé přikázání Desatera zvlášť.