Začínám psát Rychlé šípy

Kniha Začínám psát Rychlé šípy nám umožňuje nahlédnout do tvůrčí dílny Jaroslava Foglara. Jedná se o výbor z jeho deníků z let 1938-1941, což bylo jedno z jeho nejaktivnějších období, kdy pracoval v časopise Mladý hlasatel. Publikace ukazuje, jak Foglar prožíval dobu vzniku legendárních Rychlých šípů a knih jako Záhada hlavolamu nebo Chata v Jezerní kotlině. Najdeme zde jeho osobní zápisky, dobové fotografie a úryvky z časopisů, které nás vtáhnou do atmosféry té doby. Kniha je cenná nejen pro fanoušky Foglara, kteří se dozví, jak se rodily jejich oblíbené příběhy, ale i pro každého, koho zajímá historie české literatury. Celkově jde o důkladně zpracovanou publikaci, která srozumitelně ukazuje Foglarův tvůrčí zápal a přináší nový pohled na jeho dílo. Je to skvělý vhled do zákulisí vzniku jedné z největších legend české literatury pro mládež.

Druhý díl deníků mi připadá čtivější a srozumitelnější než první. Možná Foglar sám změnil styl, možná jsem jeho stylu přivykl, možná jsem rezignoval na úplné pochopení a nejasné pasáže mě tak neiritují. I když, třeba mi vadí, že nevím, který Slávek měl přednášku proti Židům, na kterou si stěžoval Holger (byl to onen slavný skaut Sláva Bursík?). Nebo co to je tak často zmiňovaná známkařina? Jak jsem pátral, Foglarův bratr psal do Hlasatele příspěvky o známkách a dostával za to honorář. Jinak Foglar vychází z deníků jako člověk velice činorodý, tvořivý, akční, zároveň ale i vnitřně depresivní, neveselý, se zdravotními problémy týkající se zejména zažívání a zubů. Zahrnuté období let 1938-1940 je jeho nejtvořivější část života, je neuvěřitelné, že v během několika let stačil během práce v oddíle a časopise napsat i divadelní hru a několik knih, včetně svého vrcholného díla, Záhady hlavolamu. Ach, kolik toho mohl vytvořit, kdyby dostal relativní volnost na víc než pár let, kdyby ho nejdřív nacisté a pak komunisté tak nedusili. V denících lze odlišit několik předělů, kdy se charakter zápisků úplně změní – je to zejména zákaz Junáka a zákaz Mladého hlasatele. Po zákazu Junáka přestává Foglar publikovat předtím tak četné zmínky o oddíle, ačkoli v činnosti tajně pokračovali. A zákaz Mladého hlasatele musel být ještě větší ranou, Foglar byl na vrcholu popularity a najednou konec. Nepíše logicky, jak na něj tyto rány působily, co kdyby ty deníky někdo našel a mohl ho pak obvinit z protiněmeckého smýšlení. Z tohoto pohledu se dívám i na zvláštní zápisky „Uzavřeli jsme pakt s Japonskem“ – to „my“ znamená Německo, nebo jeho hru, že když nalepí 400 štítků ke každému zápisu v deníku, nastane mír a „celá Evropa bude jeden stát“ – což podle mě znamená Evropu pod nadvládou Německa. Co zůstává stejně boží jako v prvním dílu, je Foglarův vztah k ženám a k jejich nadbíhání. V deníku je jmenuje zásadně pouze příjmením a každá vydává na román: Květová… zase blázní – píše milostné dopisy plné vyznání –dává trochu pokoj, žádné psaní, jen si vyžádala pusu, což se stalo – zase blázní, žárlivé výčitky – pořád dělá „konec“ – už zase veselá – vše dobré – hezky píše – vyvádí – píše dopis na „rozloučenou“ – telefonuje – posílá dopis – telefonuje (Foglarovi je to trapné) – píše psaní – telefonuje – píše vyčítavý dopis – telefonuje po příjezdu z dovolené – F. s ní jde večer na Petřín („Zima. Otrava“) – stále vzpomíná – volá – píše vzkaz – telefonuje – touží – telefonuje – zase blázní – píše samé dopisy – píše milostné dopisy plné vyznání – dává trochu pokoj, jen zastavila na chodbě a chtěla pusu, což se stalo – zase blázní, žárlivé výčitky – bombarduje výčitkami, dělá „konec“ – už zase veselá – vše dobré (poslední zápis o ní v deníku). A podobně Masaříková: F. pozoruje, že na něj bere Branišová a Masaříková – dovídá se, že se jí strašně líbí – chce na F. povídku pro svou kresbu – blázní – pořád blázní a domlouvá se na F. – jde s ní domů, ukazuje mu kresby – jsou na Hradčanech – volá – přinesla obraz „Vzpomínka“ – zase přeje telefonem dobrou noc, F. je to trapné i příjemné zároveň – jde s ní domů – divně se dívá – po nemoci poprvé u F. nahoře – jde s ní na Smíchov – ptá se, co bude zítra – dává jí zapomenuté hodinky – vyčítá, že je F. „pěkný“ kamarád, ani prý F. neví, že je na světě, ani by se prý nepodíval – jde za ním večer do redakce, v bílém plášti, doprovází k východu – odříká Masaříkové, má vztek – nepřišla, nevolala. Je to první čtvrtek bez jejího zájmu. Snad nemocna? – jede s ní večer výtahem, říká mu, že na něj každý den vzpomíná – nevolá, zřejmě trucuje – po druhé hodině volá a žádá, aby se už na ni nezlobil – potkává ji ve výtahu, chladně se zdraví – chvíli s ní mluví, prý si z ní dělal vždy jen blázny – odpoledne přichází „úředně“ – večer u něj v redakci po dlouhé době. Strašně zamilovaná. Stačí jí prý se jen na F. dívat - vrazila do redakce, ale byli tam lidi – jde s ní k divadlu – doprovází do Lucerny – loučí se telefonem – píše z dovolené – F. slibuje, že ji bude učit na kole – říká, že se jí vyhýbá – chce dramatizovat Jezerní kotlinu – náhle oznámila, že se dnes vdává – F. gratuluje – vdaná přichází na návštěvu, je velmi nešťastná – její sestra telefonuje a vyčítá – telefonuje – přichází večer, není vítaná – přichází do redakce – telefonuje, zdá se, že v telefonu pláče, když říká, že se jí po F. stýská – volá telefonem 2x, je jí smutno – po dlouhé době s ní mluví, Masaříková dělá zamilovanou – večer přichází do redakce a doprovází F. domů – M. ignoruje F. V redakci Hlasatele bylo vůbec nebezpečné prostředí pro muže, např. Foglarova kolegu dr. Bureše zase uháněla Žaludová. Ostatní zajímavosti: 1. Foglara otravuje jakýsi katolický skaut Kratochvíl – Bejby(i), který mu posílá katolickou literaturu, čímž Foglara vždy spolehlivě rozvzteklí. 2. Během jednoho měsíce patrně vyzunknou s Pumíčkem 6 láhví Cinzana. 3. Zvláštní mluva o svojí mamince „Pumíček dadá“ apod. 4. Během těch pár let se mnohokrát spálí na sluníčku 5. Umírá chlapec jménem Hrobař na krysí žloutenku – Foglar se tím evidentně inspiroval v Záhadě hlavolamu 6. Už v tomto věku živí svoji maminku.