Teror ve jménu víry

Strohý děj o bezmocnosti, zlobě a odplatě se moc nezabývá korektními postoji, což je stejnou měrou plus i mínus. Záleží, jak moc o problematice teroru chcete přemýšlet. Ovšem jak je zápletka jednoduchá, tak grafické provedení bere dech. Výtvarně nepostrádá Millerova práce originální pojetí a třeba takové zachycení atmosféry zmatku po teroristických útocích je prostě nezapomenutelné. Na scénáři je však znát, že byl zpočátku koncipován, jako další Batmanovské dobrodružství, a když k němu přestoupíte s tímhle vědomím, spousta věcí zaklapne úplně jiným způsobem. Jenže bez gothamského netopýra se příběh stal obyčejnou řezačkou, která je vizuálně fascinující, ale jinak nic víc. Díky absenci několikaleté historie jednotlivých postav najednou vývoj událostí nefunguje. A to především ve dvou bodech: ve vztahu hlavních milenců a přerodu ústředního hrdiny. Působí to příliš schematicky a ploše na to, aby z toho někomu klesla čelist. Což by se obratem změnilo, kdyby se věci nazývaly pravými jmény.

Přímočará akční jednohubka, plná nenávisti. Kontroverzní bublina je nicméně směšná. Miller jen svůj boj násilím a terorem pojmenoval a zaměřil. Už není neurčitý. V principu se téměř neliší od některých povídek ze Sin City. Graficky jde samozřejmě o něco výjimečného. Scény samotného útoku jsou hodně silné. Není to taková pecka jako starší Millerovy kousky, ale za přečtení stojí.