Suopan Stezka stromů

Jak už je u Honzy zvykem, každý jeho příběh je úplně jiný. Má jinou atmosféru, odehrává se v jiném prostředí, hlavními hrdiny jsou zcela odlišné postavy. Příběhem nás tentokrát provází mnich Suopan, který se vydává na cestu za hledáním nového lámy. Hlavními postavami jsou ovšem Bára - mladá dívka, která uvízne v horské chatě uprostřed ničeho a vietnamský chlapec Van, jemuž skoro všichni říkají Dane, který se jí pokusí pomoci. To však ještě ani jeden z nich netuší, že jejich osudy jsou propletené a budou svědky nejednoho nevšedního úkazu. Musím říci, že Dan je pro mě dosud asi nejsympatičtější postavou, kterou Honza napsal. Jsem moc ráda, že do příběhu zakomponoval právě Vietnamce, mám totiž pocit, že jsou v českých příbězích dost často opomíjení, přestože tvoří nezanedbatelnou část našeho obyvatelstva. Já sama mezi nimi měla několik dobrých přátel. Příběh je velmi krátký, spíše taková novelka, děj má tedy rychlý spád a není tu příliš prostoru pro nějaké hlubší budování vztahů mezi postavami nebo napětí. Těžko říct, zda je to na škodu nebo ne. Milovníci krátkých příběhů to jistě ocení, ti, kteří preferují spíše delší a propracovanější příběhy, budou mít po dočtení nejspíš (stejně jako já) pocit, že jim ke spokojenosti něco málo chybí. Konec byl na mě příliš rychlý na to, abych ho dokázala pořádně zpracovat, a doteď úplně nevím, co si o něm myslet. Celkově jsem si ale čtení i atmosféru příběhu užila. Jako tradičně si zde přijdou na své milovníci lehkého nadpřirozena a mystična, není to ale žádná hardcore esoterika, takže Suopan jistě osloví i ty čtenáře, kteří tomuto tématu neholdují. Velmi oceňuji krásné ilustrace, kterých je v knize s ohledem na její rozsah požehnaně. Ačkoliv se tedy z mého úhlu pohledu nejedná o Honzův nejlepší příběh, myslím, že pro mě osobně se zařadí mezi ty nejoblíbenější. Moc se těším, čím čtenáře překvapí příště.

Taková naše domácí moderní pohádka, střižená východní mystikou, spíš než filosofií/náboženstvím. O buddhismu se totiž nedozvíte zhola nic.