Šumavští rodáci vzpomínají

Po korektní předmluvě, která nás vlastně připraví na to co v knize je, následuje pro mne poměrně zajímavá první kapitola z okolí Zlaté studny. Oblast kolem Kvildy a vůbec centrální Šumavy, mám na kole celkem slušně proježděnou a tak se mi ke konkrétním místům vybaví moje návštěva a i osobní dojem. V dalších kapitolách ovšem přicházejí na řadu povětšinou velmi selektivní vzpomínky německých šumavských rodáků. Jsem přesvědčen že jsou pravdivé, ale v podstatě jsou koncipovány jako velká křivda, která na nich po II. sv. válce byla spáchána československým orgány a obyvatelstvem. Často je zmiňována vzpomínajícími nevinnost obětí persekucí. O jakémkoliv člověku, který by byl odsunut právem, ani zmínka. To samé o kořenech této, řekněme, odvety. Přečíst si tuto knížku bez jakýchkoliv historických znalostí o této, a hlavně předcházející době, vyvstal by mi před očima velmi převrácený obrázek, byť na základě skutečných osudů, o příčinách a prvotní podstatě událostí, které vedly k předválečnému vývoji, pokračující pak oním nejkrvavějším konfliktem a nakonec porážkou třetí říše. Další díly už jen prolistuji, maximálně něco "vyzobnu" a prohlédnu si cenná historická fota. Dvě hvězdy.

Vše přesně a výstižně napsal o knize uživatel Milan 3144. Z historických vzpomínek mě zaujala neznámá informace o návštěvě v roce 1910 tehdy neznámého Adolfa Hitlera jako turisty na Kvildě. Rudolf Kalčík autor Krále Šumavy o jeho návštěvě Kvildy publikoval článek v časopise Květy v lednu 1958. První kapitola knihy vzpomínky Eduarda Steuna je nejlepší, ostatní kapitoly spíše stereotyp o příkoří.