Šumava Jak šel život na Březníku

Přečteno s velkým zájmem během několika hodin. Kniha se skládá ze tří hlavních částí. V první čtenáře seznamuje s historií Březníku a okolí, jeho osídlením a těžkými životními podmínkami. Ve druhé je vlastně obsažena celá knížečka Emílie Vrabcové - Z mého života na Březníku, ve kterých popisuje vlastní zážitky z poválečné doby. Ve třetí se zase dozvíme o těchto a okolních místech z pohledu ostrahy hranice a některých incidentů a událostí, včetně třeba i letecké havárie poblíž Blatného vrchu. Na konci jsou ještě dvě krátké kapitolky. Každá část, včetně oněch dvou krátkých na závěr, je od jiného autora a přinášejí jiný pohled a jiný druh informací na tento krasný kout Šumavy s jeho opravdu nádhernou scenérií s Luzným na obzoru. Pět hvězd.

Útlá malá knížečka, taková jednohubka na dva, maximálně tři večery, když si to člověk šetří. Asi osloví každého, kdo se alespoň jednou postavil zády k bývalé hájence, dnes informačnímu centru na Březníku a podíval se údolím směrem k Luznému; je to totiž jeden z nejkrásnějších výhledů na Šumavě vůbec. Kniha několika autorů se v úvodu zabývá historií tohoto sice krásného, ale poměrně nehostinného místa v trochu širším záběru, v regionu zhruba vymezitelném oblastí Březník - Modrava - Prášily od pravěkého osídlení přes období středověku, kdy se toho tady kromě vzniku nějaké té stezky zase tak moc nedělo, až po období, kdy řekněme v druhé polovině 18. století zde začaly vznikat lepší cesty, začala se rozmáhat těžba dřeva ruku v ruce se vznikajícím sklářstvím, následně po zakoupení oblasti Schwarzenbergy vznikl plavební kanál a dřevo se začalo těžit ve velkém. A někde tam se dostáváme do období, kdy se Březník stal vlastně takovou okrajovou jižní výspou této části Šumavy, dál na tři světové strany - k jihu, západu i východu byly jen nekonečné lesy, slatě a hranice s Bavorskem. Vznikly tu asi tři domy. Život tu rozhodně nebyl jednoduchý. Následuje přepis vlastně celé knížky manželky posledního hajného na Březníku před vznikem hraničního pásma Emilie Vrabcové "Z mého života na Březníku". Ne zcela chronologicky podané, leč velmi pěkně a zajímavě sepsané vzpomínky ženy, která zde strávila šest let a podala tak svědectví o tom, jak se tu žilo od konce druhé sv. války do začátku 50. let. Závěrečná část se věnuje tomu, jak to vypadalo po vzniku hraničního pásma, a to nejen zde na Březníku, ale obecně na celé západní československé hranici v době, kdy se území kolem státní hranice na 40 let stala územím nikoho. Knížku jsem si přečetl velmi rád, a až se zase někdy k té hájovně postavím zády (což se doufám podaří, protože to za to opravdu stojí) a rozhlédnu se na to nádherné panorama Luzenského údolí, budu se snažit představit si, jak to tady vypadalo třeba v dobách dávných či Klostermannových, ale i těch poměrně nedávných, ještě třeba před 30 či 35 lety.