Stíny minaretů

Po tomto chvályhodném počinu editorů Beránka a Ostřanského už nikdo nemůže říct, že čeští odborníci se bojí o islámu diskutovat skutečně otevřeně a že zanedbávají svou "povinnost" vůči laické veřejnosti. Kniha obsahuje soubor velmi různorodých esejů a komentářů na nejdiskutovanější otázky okolo islámu. Za skvělou považuju především filozofickou esej Zdeňka Müllera, který tyhle diskuse dávno zná ze zahraničí a dochází ve svých úvahách asi nejdál. Ze stejného důvodu rozhodně stojí za přečtení zamyšlení Petra Kučery a Petra Pelikána (i když se s jeho pohledem na svět ne vždy ztotožňuju...). Informačně bohaté a velmi zdařilé jsou texty Zory Hessové, Karla Černého a L. Kropáčka. Některé příspěvky, i když knize dávají jistou pluralitu názorů, jsou přitom podle mě slabší, a to hlavně protože jejich hlavním účelem byla tu křesťanská, tu islámská obhajoba (Drápal, Joch, Mezian). Velký přínos knihy je taky ta rozmanitost perspektiv - přispěvatelé jsou nejen arabisté a religionisté, ale taky historikové, sociologové, novináři a blogeři s širokým rozhledem, diplomati, lékaři, aj.

Jde o sborník úvah na téma "islám" od nejrůznějších autorů (někteří s názory poněkud jednotnějšími, jiní zase s pohledem typu "není to tak černobílé na celou problematiku). Napříč autory je to celkem pestrá škála nejrůznějších profesí. Odpovídalo se tam na otázky typu, zda se islám vůbec slučuje s něčím jako je "mírumiluvnost" (jde o můj výklad slova, jistě by se to dalo nazvat jiným pojmem), zda islám je to samé co islamismus nebo zda muslimové dle svého náboženství musí tuto filozofii - byť i násilně - šířit. Největší problém u náboženství obecně je lidská tendence si jej vykládat dle svého uvážení. Z tohoto důvodu je pro mě osobně je celkem paradoxní názor "islám je, stejně jako křesťanství, náboženstvím lásky, svobody a milosrdenství" v kontextu toho, když toto pravidlo v některých nejmenovaných zemích přehlíží a dochází zde prakticky k pravému opaku. Je to všemožné utlačování, agrese, vraždy apod. vinou náboženství, člověka samotného, nebo kombinace obojího? Stojím si za tím, že správná je poslední možnost. Hlavně, pokud se jedná o monoteismus.