Spartakus

První díl Spartaka jsem asi četla někdy hodně dávno, jako náctiletá, ovšem spíš jsem pak dávala přednost středověkým románům autorky z její milované Francie. Teď jsem se tedy rozhodla dočíst se, co se dělo po Spartakově smrti. Autorka zevrubně popisuje dění v římské říši (v 70. letech před Kristem) vojensko-válečné (od války s otroky, s piráty až po válku s Mithridatem, pro dokreslení růstu vojenské síly Říma obecně a známých postav jako Krassus a zejména Pompeius), politické (vedle zmíněných mocných konzulů i spiklenec Katilina a významný senátor, řečník a právník Cicero). A podrobně se zajímá o zbytky otroků rozptýlených v Itálii a na Sicílii, včetně Spartakova druha a nástupce Gavia, římského občana mezi všemi barbarskými otroky. I na romantiku dojde. Autorka používá čtivý jazyk, její popisy míst, domů, atmosféry, prostě prostředí jsou skvělé, zvládá i popisy bitev se vší surovostí, i když tam si (možná naštěstí pro čtenáře) pomáhá vysokou mírou poetičnosti a metafor. Celý příběh pro otroky samozřejmě dobře nekončí, aspoň pro většinu, a je vlastně hodně smutný, nicméně plně odpovídá tomu, jaký Řím v té době byl. Tvrdá pěst, tvrdí muži v čele - vojska i politiky i bohatství, expanzivní, ale pořád ještě republika, kde pro - svobodné - občany bylo třeba něco dělat, i za vlastní peníze těch, kdo chtěli mít moc. Otroci patřili k duchu doby, ostatně zajatců při expanzivních výpravách se do Říma dostávalo spousta, a pokud se nehodili výběrově na gladiátory, měli pro ně spoustu jiných pracovních míst, od strašných po příjemnější domácí, aby mohla republika dál vzkvétat. xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx Knihu ovšem neuvěřitelně a nehorázně pokazil vydavatel Akcent: tolik chyb, téměř na každé stránce, a jen někde (tedy všude v daných případech) se alibisticky daly "svést" na automatickou kontrolu pravopisu (tak se z Metellu stává vždy Metelku, a Krassovi se mění systematicky na Krausovi, i těsně vedle jiných správných pádů Krassa - jinými slovy, nikdo před vydáním knihu ani neprolétl, protože tohle bylo do očí bijící). Ale ještě snad děsivější byly chyby vložené, kde slova nedávala smysl, buď jim něco chybělo nebo přebývalo. A ani SPQR, pečlivě rozepisované, v podání Akcentu nedávalo smysl, protože obsahovalo chyby. K četbě jsem se tedy nevracela ráda, protože jsem neustále trnula, jakou hrůzu, jakou obludnost, jakou nestoudnost Akcent čtenáři ve své drahé knize zase naservíruje. Jak se tam mohlo tolik chyb dostat, je mi záhadou při x-tém vydání, přičemž od prvního vydání to měla v rukou ještě autorka a korektoři (v tomto směru zlaté knižní časy) a nic z toho v původním textu prostě nemohlo být! Akcent si asi na autorku zasedl a nechal její text zprznit tak, že rozhodně ani náhodou nebudu chtít číst knihu znovu, tohle mi stačilo. Fuj na vydavatele, třikrát FUJ!!!