Sonny Boy

Hlavním motivem není ani tak klasický životopis výjimečné osobnosti, ale sdělení názorů na literaturu, divadlo a filmové umění. Samozřejmě, že se vzpomínkám na různé etapy života Pacino nevyhýbá, píše o svých přátelích, rodině, kolezích. Já jsem více vnímala jeho myšlenky o poslání kultury a jeho touze dosáhnout dokonalosti. Často cituje velikány světové kultury, zejména Shakespeara. Během čtení jsem pociťovala smutek, cítila jsem autorovu lidskou osamělost, chudobu i zklamání z případného neúspěchu. Chválím obrazovou přílohu.

Číst o životech lidí, kteří mě fascinují - do této kategorie rozhodně Al Pacino spadá, to mě fakticky dost baví:))) Al Pacina mám asi jako hodně z vás zafixovaneho především jako Michaela Corleona z Kmotra, ale o jeho dalších filmech a životě jsem toho zase až tak moc nevěděla. Ve své knize začíná vzpomínkami na své dětství, vrací se na místa, kde vyrůstal, k lidem, kteří pro něho byli zásadní, píše o své cestě k divadlu a filmu, o tom, jak se jako mladý protloukal New Yorkem, o vztazích... Dozvíte se toho spoustu a musím říct, že mě moc bavil styl, kterým Al Pacino svůj příběh vyprávěl. Se slovy to umí, má skvělý smysl pro humor, ten mě fakt bavil, podle mě bude fakticky bezvadnej člověk:)) Sonny Boy se četl skvěle, pro mě to byl zajímavý exkurz do Al Pacinovýho světa, který jsem si moc užila!