Smrt dokonalé věty

Hodně různých úhlů pohledu, časových perspektiv, postav a jejich perspektiv, jen občas vysvětlené narážky.. trvalo mi se začíst a určitě mi něco z příběhu unikalo. Ideální přečíst knihu na jeden zátah, aby si čtenář pamatoval, kdo je kdo. Začetla jsem se pořádně v druhé polovině, kdy přišla romantická rovina. Zajímavý vhled na sovětskou nadvládu v Estonsku - částečně podobné naší zemi, v mnohém odlišné.

"Smrt dokonalé věty" je přesně ten typ knihy, který člověk nečte kvůli rychlému ději, ale kvůli atmosféře a pocitu, který v něm zůstane ještě dlouho po dočtení. Už od začátku jsem měla pocit, že to nebude jednoduché čtení — a opravdu nebylo. Ale zároveň mě ta kniha neustále nutila pokračovat dál. Nejvíc mě bavilo propojení osobních příběhů s atmosférou rozpadajícího se Sovětského svazu. Rein Raud dokázal skvěle zachytit nejistotu té doby, strach, paranoiu i pocit, že se svět kolem lidí mění rychleji, než jsou schopni pochopit. Přitom to celé nepůsobí jako historická učebnice, ale velmi lidsky a autenticky. Kniha má hodně postav a chvílemi jsem se v nich trochu ztrácela, ale vlastně mi to nakonec ani nevadilo. K tomu chaosu doby to zvláštním způsobem sedělo. Hodně silná pro mě byla hlavně linka o ztrátách — nejen fyzických, ale i ztrátě důvěry, vztahů nebo vlastní identity. Některé věty a myšlenky ve mně zůstaly opravdu dlouho. Líbilo se mi také, že autor místy používá jemný ironický humor, který celý příběh trochu odlehčuje, i když je ve výsledku spíš melancholický. Je to chytrá, vrstevnatá kniha, která člověka donutí přemýšlet, ale zároveň má pořád silný příběh. Není to úplně odpočinkové čtení a určitě to není kniha pro každého, ale pokud máte rádi literaturu, která má atmosféru, hloubku a dokáže vyvolat emoce, „Smrt dokonalé věty“ rozhodně stojí za pozornost.