Singularity

Jako já chápu, že když chce někdo skládat věty, tak asi nemůže být zrovna hologramama potetovaná smažka se svítícím čírem v křiváku, co se každé druhé odpoledne probouzí s hlavou v míse na dojezdu neokriegtechno afterparty..proč ale autorská dvojice téhle antalogie, Keller/Sterling, zazdívala konec každé povídky výňatky ze svých vzájemných dopisů o posunu subžánru, (které obsahují perly, jako že je něco příliš stapeldeonovské, či zda je nutný posuv fáze transcendentna?) mi hlava nebere...a zas nečíst to taky nemůžete. Nebohé povídky ovšem za nic z to nemůžou, ty sem byly v q-řetězech násilně shozeny gangem lítajících blade surfařů z east side...a musím říct, že mě jejich výběr, hlavně co do pestrosti, příjemně překvapil. Ergo, taky spousta mně úplně neznámých jmen, z nichž bych vypích; Davida Maruska (Svatební album - VR), Waltera Jona Williamse (Tátův svět - VR), Christophera Rowea (Dobrovolný stát - čirá halucinace), Paola Bacigalupiho (Kalorik - agropunk) a legendární, mýty opředenou smillu (Dnéska depresi nemám, páč jsem nebyla v práci, mi ráno bylo blbě, tak jsem zostala doma a koukala na film) 4 pohodové ****

Tak tak výborne každý večer bez problémov zhltnete jednu, lebo boli vybrané skvelé poviedky akurátnych dĺžok. Zopár poviedok sa mi zdalo slabších (mne osobne tri) ale inak vysoký štandard, ved napokon tie mená hovoria sami za seba. nedočítal som ale poviedku od Gibsona to bolo pre mňa nepochopiteľné. Vskutku ale pekný nasledovník Zrcadloviek.)