Podoba

Po dlouhé době se ke mě dostala kniha, která je čtivá a autentická, dialogy mají švih a jsou uvěřitelné. Což velmi oceňuji. Moc se to nestává, emoce ve mě příběh probouzel též velmi silně a zároveň s lehkostí. Vyvolal jich celou bohatou paletu a já konečně po dlouhé době cítila, že se v příběhu úplně ocitám a jsem tam. Představa že mám někde dvojče a nevím o něm je hrozná, představa, že to zjistím na dlouho očekávané dovolené v Řecku, které mimochodem miluju, je snad ještě horší. Hluboce jsem příběh prožívala a zamýšlela se nad ním, přivedl mě k moha otázkám, už jen proto, že sama pocházím z dysfunkční rodiny a postoj rodičů, kteří si stoji za tím, že mají dceru jen jednu byl pro mě bolestivý. Zamýšlela jsem se ale nad tím, že to možná ze strany rodičů byla též obrana, a tohle Vás bude napadat u čtení často, spousta paradoxů, které ale do života mohou patřit, kniha není černobílá, hraje mnoha barvami a protože to nestačí, tak ještě mnoha odstíny těch barev. Kniha se objeví v mých deseti top za tento rok, to vím. Se Sofii ani Magdalenou bych neměnila ani na chvíli, mimochodem obě jména hlavních postav jsou krásná a obě jsem chtěla použít k pojmenování svých holčiček, nestalo se, ale třeba ještě nějaké z nich použiji teď u čtvrtého pokladu co nám dorazí pod stromeček. Určitě autorku zařadím do svých oblíbených autorů a jestli i Vy rádi čtete o rodinných vztazích a tajemstvích tak je kniha přesně pro Vás.

Sofie a Magdalena jsou jednovaječná dvojčata, která se však nikdy nepoznala. Jejich cesty se nečekaně zkříží během dovolené v Řecku a Sofie začíná postupně odhalovat tajemství, které mělo zůstat navždy ukryté. Proč obě dívky vyrůstaly jako jedináčci? Proč jejich rodiče odmítají připustit, že existuje ještě druhá dcera? A kdo vlastně celou dobu lže? Tahle kniha se mi četla opravdu jedním dechem. Doslova jsem ji zhltla jako malinu a vůbec to nepřeháním! Jakmile jsem se začetla, všechno kolem mě přestalo existovat a já potřebovala vědět, jak celý příběh dopadne. Podoba pro mě byla především obrovským čtenářským zážitkem. Je to silný příběh, který ve mně během čtení otevřel spoustu myšlenek a přiměl mě přemýšlet o tématech, která možná stojí někde na okraji společnosti a příliš se o nich nemluví. A právě to mám na knihách moc ráda – když příběh neskončí poslední stránkou, ale ještě dlouho potom ve mně zůstává. Několikrát jsem měla při čtení slzy v očích. Některé části pro mě byly opravdu emocionálně náročné a zároveň jsem si uvědomovala, jak děsivá může být představa, že se člověku během jediného okamžiku převrátí celý život vzhůru nohama. Přestože jsem si knihu neskutečně užila, nemohu opomenout několik věcí, které mě při čtení rušily. Především občasné překlepy, ale také některé faktické nepřesnosti v oblasti lékařských postupů. I přes tyto nedostatky však ve mně Podoba zanechala velmi silný dojem. Je to příběh plný tajemství, emocí a bolestivých otázek, který mě dokázal pohltit od první stránky až do té poslední. Pokud máte rádi silné příběhy ze života, tajemství a knihy, které ve vás vyvolají emoce i spoustu dalších myšlenek, rozhodně bych po Podobě sáhla. Já si její čtení opravdu užila. 4,5/5*