Ovál

Ze tří titulů, které u nás v češtině vyšly se mi tento líbil nejméně. Ústředním motivem je běhání, ale autor se tu v rámci svých úvah dostává do nejrůznějších oblastí. Od běžného života, literárního světa, hudby, sportu i politiky. Je tu hromada narážek i odkazů na nejrůznější osobnosti. Ano zůstává tu autorův osobitý humor a nadhled, který mě v předešlých titulech okouzlil, jenže tady u mě občas padl na neúrodnou půdu. Zdaleka neznám všechny zde jmenované a tak se mi věci někdy nepropojili. Tak třeba zase příště.

Tak jsem se zase jednou nachytala na to, že nečtu anotace… Autorův předchozí román Fazóna se mi totiž ohromně líbil, byl vtipný, ze života současných mužů, psaný s lehkostí, ale zpracovával i vážná témata, pro mě značka ideál… Když tedy nakladatelství ohlásilo Nousiainenovu novinku, bylo jasné, že ji musím mít… Až při čtení jsem zjistila, že tohle není klasický román, ale autobiografický text, de facto deník, v němž se autor věnuje především tomu, jak se připravuje na běžecký závod… Je mu čtyřicet osm, má přes 15 kilo nadváhy a za dva roky chce uběhnout 400 metrů pod minutu v kategorii mužů nad 50 let… Autor se připravuje se střídavými úspěchy a kromě popisu přípravy a dílčích závodů glosuje i finskou společnost, svět obecně, srovnává běh se svou profesí novináře, spisovatele, scenáristy a producenta, to všechno s nadhledem, ironií a sebeironií… Běh se v určitých souvislostech jeví jako to nejdůležitější, co v jeho životě figuruje, v jiných, celospolečenských, zase jako úplná marginalita… Nousiainenův styl je nadále lehký, vtipný, humorný, na závěr si dokonce se čtenářem trochu pohraje, to mě dost pobavilo… Zpracování je tedy fajn, ovšem musím přiznat, že to samotné téma mi prostě nebylo blízké, a tak jsem se čtením občas trochu bojovala, zkrátka mě to místy moc nebavilo… V důsledku je to hodnocení skutečně ryze subjektivní, třeba nějakého běžce či sportovce osloví kniha daleko více a také mu mnohem více předá… Ale Fazónu, tu si přečtete všichni, fakt! Hodnocení: 3,75 * z 5 *