Obec

Zvláštní, dlouho jsem takovou poezii nečetl. Nicméně většinou povedené krátké skazky o lidech z vesnice.

Já hlupec! Vůbec nevěděl, netušil, že Miloš Doležal napsal takovouto sbírku básní. Považoval jsem jej za znalce krajiny Vysočiny, historika etc., ale ne jako básníka. Teď díky Literárními místopisu, jsem zjistil, že napsal i tuto sbírku a jeho téze - ožívání mrtvých skrze literaturu - mě velice silně oslovila (ba i sen se mi díky tomu zdál!) a tedy jsem si knihu pořídil, málem na ní zapomněl, leč včera jsem si ji vítězoslavně donesl domů a… za večer prosvětlený skrze barvící se listy brzkého suchého podzimu, který vždycky barví listí ještě o poznání více, jsem sbírku přečetl. Samozřejmě je to poezie, tedy to není žádný výkon, ale… musím říci, že mě to úplně uchvátilo. Ty příběhy ve zkratce, oholené na kost a zároveň z toho vyabstrahováno to důležité, to poetické, to až hrabalovské - mnohdy. Ne formou, ale vyzněním mi vlastně ty básně připomínali i haiku, byť samozřejmě haiku je postavené především na formě. Prostě ze sbírky jsem uchvácen a budu se k ní vracet - třebas se těším až si ji jednou vezmu na chalupu, právě do obce! A za nějakého večera si ji tam budu číst. A nemůžu tedy než jinak! 5 hvězdičkůch.