Hodnocení z největšího nezávislého čtenářského portálu
87%
(244 Hodnocení)
Online knihkupectví Palmknihy vám jako jediný e-shop přináší nezávislé čtenářské recenze a hodnocení oblíbeného portálu Databazeknih.cz
Populární hodnocení
22.9.2020
6
Respektuhodná kniha, která si na nic nehraje a zachycuje zápas s duševní nemocí z několika úhlů pohledu a metaforickým, bohatým jazykem. Tu a tam se nad ní těžko dýchá, protože ta směs zloby, pocitu viny a úzkosti, které jsou průvodními jevy rozpolcení mezi světy, je popsána živě a plasticky - stejně jako ta nejtěžší fáze: přijetí reálného světa, smíření se sebou a se svou možností, jak v něm fungovat....
Respektuhodná kniha, která si na nic nehraje a zachycuje zápas s duševní nemocí z několika úhlů pohledu a metaforickým, bohatým jazykem. Tu a tam se nad ní těžko...
Respektuhodná kniha, která si na nic nehraje a zachycuje zápas s duševní nemocí z několika úhlů pohledu a metaforickým, bohatým jazykem. Tu a tam se nad ní těžko dýchá, protože ta směs zloby, pocitu viny a úzkosti, které jsou průvodními jevy rozpolcení mezi světy, je popsána živě a plasticky - stejně jako ta nejtěžší fáze: přijetí reálného světa, smíření se sebou a se svou možností, jak v něm fungovat.
"Na duševní nemoci je nejhorší ta strašlivá cena, kterou musíš zaplatit za přežití." (s. 66)
"Nejdřív musíš přijmout svět, slepě ho přijmout jako naprostý závazek. Teprve podle toho, co z toho závazku sama vybuduješ, se můžeš rozhodnout, jestli je to výhodný obchod nebo ne." (s. 267)
Číst více
Číst více
10.11.2018
3
Nejvíc na mě kniha zapůsobila jako vězeňská literatura svého druhu (ač byla Debora v ústavu dobrovolně). Specifické hromadné cítění a názory pacientek jsou popsané skoro reportážním stylem, charaktery vykreslené jasnou, ostrou linkou, přitom s velkou schopností vcítění. Fungování psychiatrické léčebny na konci 40. let je pro dnešního čtenáře v lecčems šokující, ale právě díky stylu není prvoplánově...
Nejvíc na mě kniha zapůsobila jako vězeňská literatura svého druhu (ač byla Debora v ústavu dobrovolně). Specifické hromadné cítění a názory pacientek jsou popsané...
Nejvíc na mě kniha zapůsobila jako vězeňská literatura svého druhu (ač byla Debora v ústavu dobrovolně). Specifické hromadné cítění a názory pacientek jsou popsané skoro reportážním stylem, charaktery vykreslené jasnou, ostrou linkou, přitom s velkou schopností vcítění. Fungování psychiatrické léčebny na konci 40. let je pro dnešního čtenáře v lecčems šokující, ale právě díky stylu není prvoplánově bulvární. Vylíčit dnes pacient svému lékaři, že ošetřovatel bije znehybněné pacientky, asi by odpověď "Je mi to líto, ale není to v mé kompetenci" vyvolala skandál - tehdy to byla prostě nepříjemnost, kterou je nutno překonat.
Debora jako autobiografická hrdinka je nečekaně vzdálená a plochá vzhledem k prostoru, který měla oproti jiným postavám. Bohatý vnitřní vesmír zredukovaný na tři osobnosti a pár rozhovorů, čím dál tím víc odtažité popisné pasáže, ke konci symbolická ultraredukce na seznam "zdravých" hmotných věcí, jako by se Debora úspěšně vrátila do světa ve formě 26 natáček, 1 punčoch do města a 1 pláště.
Shrnuto: Kdybych neměla žádná očekávání a ideálně nečetla anotaci, byla bych spokojenější. Takhle nevyrovnaný zážitek a 3,5 hvězdičky.
Číst více
Číst více