Kronika zla

Kronika zla: Nejkrutější případy historie na mě vykoukla z regálu v knihkupectví a jelikož jsem zrovna dočetla knihu Bez masky, které se mi opravdu líbila, neodolala jsem a Kroniku jsem si pořídila. Bohužel jsem ale z knihy lehce zklamaná, protože nevím, zda úplně dostála svému jménu.   Prvních asi sto dvacet stran se soustředí na zločiny ve starověku a středověku. Dozvíte se tak o zločinech a trestech v Egyptě, v Mezipotámii, v Řecku, v Římě, ve Franské říši a dalších slavných říších a národech. Je možné, že vám bude dlouho trvat, než se tím prokousáte. Mě to zaujalo z dějepisného hlediska, ale zkrátka byly ty stránky poněkud… nezáživné, ale je to kronika zla, takže jdeme hezky od počátků.   Po historii kniha pomalu plyne do současnosti a vždy je namátkou vybrán zločinec, jehož život a činy jsou v knize popsány. Někteří zločinci a jejich zločiny jsou známé některé naopak příliš ne. Docela mě ale zamrzelo, že ta „nejslavnější“ jména dostala prostor třeba na osmi stranách a poté popis vyloupení vlaku má stran třeba dvanáct. Měla jsem dokonce co dělat, abych některé strany nepřeskakovala. Vím, že je to asi částečně moje chyba, protože jsem od knihy očekávala něco jiného, ale kromě toho mám ke knize i další výtky.   Bohužel jsem narazila na nějaké chyby např. zkomolení jména jedné oběti Jeffreyho Dahmera. Mrzely mě také nekvalitní obrázky použité v knize, některé z nich byly dosti rozmazané či kostičkované, chápu, že některé fotografie pocházely z momentek ze zatýkání či od soudu, ale spíše bych tedy zvolila kresbu nebo bych nedávala obrázek žádný. Také mě zarazilo, že v knize nebyly žádné zdroje, a to právě ani pod těmi fotografiemi.   Kronika zla: Nejkrutější případy historie opravdu není špatná kniha, i když to tak z recenze může vyznít, ale zkrátka mě svým zpracováním úplně nesedla. Myslím ale, že fanoušky true crime velmi potěší.