Jeho ne

Zaujala mne obálka, aniž bych věděla, co od knížky očekávat, jsem si jí půjčila. A udělala jsem dobře. Prolíná se nám zde minulost se současností, musím připustit, že jsem se párkrát ztratila, ale vůbec to nevadilo. A ten závěr? Že bychom mohli očekávat pokračování a milostný trojúhelník?

Jeho ne pro mě bylo příjemné překvapení. Začátek na mě působil rozporuplně – chvíli mi trvalo zvyknout si na styl psaní, jazyk mi místy připadal jednodušší a dlouhé vnitřní monology hlavní hrdinky někdy zbytečně brzdily tempo. Postupně jsem si na ně ale zvykla a začala je vnímat jako přirozenou součást Jennyiny osobnosti. Nejvíc mě bavila část odehrávající se na lodi Bouře. Prostředí námořníků přineslo humor, napětí, živější dialogy a příběh podle mě právě tady našel svůj rytmus. Fungovala i romantická linka – nikam nespěchá, vzniká ze společných rozhovorů, slovních přestřelek a drobných momentů, takže působí přirozeně. Přesto mi místy chybělo hlubší rozpracování některých vztahů a pestřejší popisy prostředí. Kniha je poměrně jednoduchá, ale zároveň velmi čtivá a má tah. Neustále jsem měla chuť otočit další stránku, což je pro mě vždy známka, že příběh funguje.