Hostinec U Černého vola

Od roku 1726 je blízko Loretánského náměstí hospoda, která zde stojí do dnes. Původně se jmenovala U zlatého vola, později přejmenovaná na U černého vola. Hospoda, která si svůj ráz a kouzlo zachovala až do dnešní doby. Scházela se zde vždy vyjímečná společnost štamgastů, lidí z blízkého i dalekého okolí, těch, kteří měli rádi dobré pivo, společnost, kultivovanou debatu, kde nikdo neřešil zda jste spisovatel, architekt, malíř, zedník či instalatér. Tuhle hospodu jsem si oblíbil z dob, kdy táta zde zavážel velkopopovickou dvanáctku a i když už dnes se tato zde nečepuje, ale pouze velkopopovická jedenáctka, stále zde dostane skvělé pivo. V této jedinečné hospodě nasajete tu správnou atmosféru starých putyk, ale hlavně blízko Hradu normální, nepředraženou, obyčejnou hospodu se skvělým pivem a dobrou kuchyní. A o tom všem je tato kniha, o historii této legendární hospody, o tom že místní štamgasti jí v divokých devadesátkách nenechali padnout či převzít do ruky rádoby podnikatelů, kteří defacto zničili pivní kulturu na Hradčanech se svými předraženými a nóbl hospodami. Hospoda U černého vola stále sponzoruje školu Jaroslava Ježka pro nevidomé děti a část svého zisku odvádí na tuto školu. Hospoda, kde se scházeli tak významní štamgasti jako restaurátor Josef Steklý, fotograf Zdeněk Taichman, režisér Vít Olmer, skvělý spisovatel a dlouholetý komunistický vězeň Karel Pecka. architektka Hana Kačírková, galeristka Jana Reichová a mnozí další a další lidé, kteří nenechali tuto hospodu padnout. Pokaždý, když jdu přes Hradčany, tak se nezapomenu v této hospodě stavit a nasát genius loci této legendární hospody a ochutnat jedinečné Kozlíka. V knize dále najdete jména těch, kteří se starali o žízeň hostů a navíc s krásnými dobovými fotografiemi. A tuto svou recenzi zakončím legendární hláškou Už ti nenaleju, přijď zítra hrdino, jsem tu od deseti ....