Formaldehyd

Jde nesporně o kvalitní a svébytnou básnickou tvorbu s vcelku originálním konceptem a vnitřním světem. Můj problém s touto sbírkou je dvojí: Jednak se – a tuším, že značnou měrou je to zapříčiněno zvolenou formou „básní v próze“ – v jednotlivých textech ztrácím a je pro mě nesmírně těžké koncentrovat se na ně jako na celek, ale i zaměřovat se na jednotlivá slova a „verše“ (tj. věty či jejich úseky), vinou čehož mé zaujetí ochabuje a s básnířčinou tvorbou se často míjím. Což je škoda. Zadruhé pak její tvorbě chybí jakási ladnost jazyka, mnohé věty jsou toporné, řada konstrukcí i jednotlivých slovních tvarů podivná, zkrátka jaksi disharmonická (což záměr podle mě nebyl, a pokud ano, tak nešťastný). To – ač nerad (a snažil jsem se číst skutečně bez tohoto předsudku) – přičítám zčásti i tomu, že Gordova není rodilá mluvčí. Její znalosti češtiny a tvůrčí invence jsou obdivuhodné, o tom naprosto nepochybuji, ale snad právě i faktor, že v českém jazyce nežila a nečetla od narození či aspoň dětství způsobil, že se zařadila k onomu typu analytických, úvahových básníků, kteří dovedou tvořit mnohdy hluboký a působivý obsah, avšak bez patřičné „elegance“ slova, „pádnosti“ fráze. Navíc tam zůstalo několik míst, kde bych z pozice redaktora požadoval úpravu, neboť je pokládám za nezáměrně defektní (až agramatické) a vinou toho nefunkční. Tím bych ovšem nerad kohokoli odrazoval: Jde o pozoruhodný a vyhraněný počin, který si plným právem zaslouží proniknout alespoň do širších nominací literárních cen, jak se to stalo v případě Magnesie litery v kategorii Debut roku. Sám budu autorčinu tvorbu určitě dál sledovat. Za nejlepší básně pokládám tyto: Devět, Ataka, Srdce, Formaldehyd, Poraněné prsty, Příběh táhnoucí se z dětství, Věčně neprozkoumané. Čekání Vůně kůže, převázaná modrou stuhou, završuje plíce. Pokaždé, když se ji moje orgány pokouší obejmout, v hlavě se ozývá: „Ještě nenastal čas.“ Proto jsem tady, ochromena, hrdlo příliš otevřené pro dýchání, svaly napjaté jako u kulturisty, přes prsty pozoruju vzduch. Čekám na čas.

Formalisticky neobvyklé básně v próze. Formaldehyd je štiplavě zapáchající bezbarvý plyn, sbírka je však svobodomyslná, nezapáchající, ale dokáže svou uzavřeností štípnout.