Emil Hácha

Tento svazek Tomáše Pasáka mě svým obsahem v žádném směru nepřekvapil, spíše mě utvrdil v mém názoru na oba naše prezidenty v tomto dějinném období. Dlouhodobě zastávám myšlenku, že se měla republika v osmatřicátém bránit. Jistě, nepochybně bychom byli poraženi, ale národ by si zachoval "páteř" a já věřím tomu, že by se tu následně tak dobře neuchytilo udavačské podhoubí a z Emanuela Moravce by se možná nemusel stát český Quisling (vzhledem k jeho názorům před odevzdáním Sudet). Autor se v knize zabývá osobností Dr. Emila Háchy, vlivem jeho okolí i nátlakem, který byl na něj vyvíjen ze strany okupantů a opakovaně se v textu zmiňuje, že se státní prezident Němců bál. Aby taky ne, kdo by se nebál jednat tváří v tvář se zrůdami jako byli Hitler, Heydrich nebo K. H. Frank? Prvních dvou jmenovaných se báli i aktivní velitelé Wehrmachtu a SS, a v tom je pro mě Dr. Hácha hrdinou. I přes svou hrůzu z jednání s těmito monstry se nepřestával zasazovat o českou státnost a životy obyvatel Protektorátu, a proto je pro mě i dnes silným prezidentem. Ano, dělal okupantům ústupky, ale jsem si jistý, že kdyby byl na jeho místě někdo jiný, byl by na tom národ mnohem hůř. Edvarda Beneše na druhou stranu za silného prezidenta nepovažuji; nedělal sice ústupky okupantům, ale dělal je takzvaným západním demokraciím, a kam to republiku dostalo? Před válkou k Mnichovu, po válce k našemu východnímu bratrovi. V době Protektorátu šel Dr. Beneš Britům na ruku bez ohledu na dopad na naše obyvatelstvo, Dr. Hácha neváhal obětovat svou do té doby bezvadnou pověst a dobré jméno pro to, aby zachránil co možná nejvíce našich lidí navzdory svému pokročilému věku a zhoršujícímu se zdravotnímu stavu. Dr. Emil Hácha si zasloužil mnohem, mnohem lepší podzim života a já pevně doufám, že už si své poslední dny neuvědomoval, protože to, co předvedli naši "bojovníci za svobodu" byl hnus, za který by se nemuseli stydět ani náckové.

Výborná kniha o nedoceněném muži československé historie. Mann