Dvůr mrazu a hvězd

Pro vánoční čtení jako stvořené. Zimní slunovrat a tradice kolem něj, mrazivá krása přírody i snaha o vzájemné porozumění a smíření hodně připomíná naše Vánoce. Novela o čase po válce, kdy jsou všichni hodně bolaví, mnozí truchlí, nebo se cítí ublížení, mír je velice křehký a vše překrývá přicházející zimní slunovrat a s ním touha po naději.

Jako jo, bylo to hezké, bylo to milé, bylo to pohlazení po duši, po tom všem, čím si postavy v předešlém díle prošly, ale díkybohu, že to bylo tak krátké (a to já nejsem fanda knih pod tři sta stránek), bo další stránky navíc o tom, jaký dárek komu koupit, když já sama tady to vybírání dárků nesnáším, bych fakt nedala. Momentálně mám rozečtený už i Dvůr stříbrných plamenů, takže chápu, že to je takový rozloučení se a jemný přechod mezi hlavní linkou Feyre-Rhysand a novou hlavní linkou Nesta-Cassian, ale dovedu si dost dobře představit, že by to bylo ve zkrácené verzi jako epilog ve Dvoře křídel a zmaru. Takhle oddělené mi to přijde možná trošku navíc. Možná trošku zbytečné.