Dej mi šanci

Příběh se vlekl, jako týden před výplatou. Hlavní hrdinka mi nebyla sympatická a její kamarádka mi přišla vyloženě zoufalá. Zápletka nic moc. Za mě nenadchne ani neurazí. Druhý díl se mi čist už nechce.

Zkusila jsem také dát šanci prvnímu dílu ze série od nové autorky a nebylo to vůbec zlé. Výhrady mám celkem drobné (asi jako byla Olivie Parkerová :) ), a to, že kniha je celkem dost obsáhlá, protože obsahuje nemálo spicy pasáží, což je lehce na úkor samotného děje nebo hokejového prostředí vůbec. Každopádně zde máme Olivii, drobounkou 155cm vysokou bývalou hokejistku, tohoto času učitelku tělocviku a zdravovědy, která se také věnuje trénování dívčího hokeje a volejbalu. Ano, i to zvládá. :) Oproti ní, je zde (ne)chvalně proslavený playboy, pařič a vtipálek, ale hlavně kapitán hokejového týmu vancouverských Zmijí Carter Beckett, kterého od jejich seznámení Livvie naprosto uchvátí a totálně, k pobavení jejich přátel, i opakovaně setře. Na tento přístup není tento borec vůbec zvyklý, a tak se pozornosti domáhá různými způsoby, např. věnováním gólů a hromady slaniny jeho obdivované Princezně nebo-li Tykvičce. Ta druhá přezdívka mi dělala problém, mám pod ní trvale vypálenou Anne a pořvávání Mala Ericsona ze Stage Dive. :) Zpět k hokejistům. Zdě mě bavila celá parta, od Emetta s neuvěřitelnou dračicí Carou, Garretta (jehož snad bude následující příběh) a Adama. Do skupiny neopomenutelných musím zahrnout veterána Hanka, který sice hokej nehraje, ale je velkým fandou i vč. Dublina a rodinné příslušníky jako Carterovu sestru a maminku, dále i Livviina bratra se ženou a dětmi. Moc ráda se k této grupě vrátím a přečtu si příběhy ostatních hráčů, kteří zde občas působí jako partička škádlících se plyšových méďů.