Co svému terapeutovi neříkám

Knihy o psychologii, terapii a fungování lidské mysli mám ráda. Vždy v nich najdu něco nového - jiný přístup, pohled nebo myšlenku, která mě přiměje dívat se na některé věci zase trochu jinak. Mám s terapiemi osobní zkušenosti, a proto mě zajímá, co se odehrává nejen na straně klienta, ale i v hlavě samotného terapeuta. Autorka v knize propojuje svůj vlastní příběh s příběhy dvou klientů. Sledujeme její cestu od člověka, který se snaží být dokonalý, zavděčit se ostatním a zároveň bojuje s chronickou bolestí a závislostí na opiátech, až k práci s Walterem a Emmou. Každý řeší něco jiného, přesto se jejich příběhy přirozeně potkávají v tématech strachu, vztahů, zranitelnosti, potlačovaných emocí nebo potřeby chránit se před tím, co nechceme vidět. Na knize mě bavilo především propojení konkrétních terapeutických sezení s vysvětlením psychologických postupů. Není to suchá odborná literatura, ale zároveň nejde jen o vyprávění příběhů. Čtenář může sledovat, proč terapeut reaguje určitým způsobem, co se skrývá za chováním klientů a jak se postupně odkrývají skutečné příčiny jejich problémů. Zajímavé je také to, že autorka ukazuje terapii z obou stran a nesnaží se ze sebe dělat člověka, který má vždycky všechno pod kontrolou. Jako menší mínus vnímám některé odbornější pasáže a zároveň hutnější pasáže, místy může být vysvětlování na úkor samotných příběhů. Nicméně jsem ztrácela pozornost u vět typu: ,,Přehnané utrpení je způsobeno lží, že nevyhnutné životní bolesti se člověk může vyhnout. Tato kniha ukazuje, že když se nevyhnutným bolestem života snažíme vyhnout, bezděčně si tím přivoláváme zbytečné trápení.‘‘ Kniha je za mě přínosné čtení pro všechny, které zajímá psychologie a terapie a chtějí si rozšířit své znalosti.

Kniha "Co svému terapeutovi neříkám: Příběhy z terapie" nabízí neobvykle otevřený pohled na psychoterapii nejen z perspektivy klientů, ale také samotné terapeutky. Michelle M. May propojuje tři osobní příběhy a ukazuje, že skutečná změna často nezačíná tím, co během terapie vyslovíme, ale právě tím, co se ze strachu, studu nebo nejistoty snažíme skrýt. Ocenila jsem především způsob, jakým autorka převádí složité psychologické procesy do srozumitelného a lidského jazyka. Na konkrétních situacích vysvětluje, jak mohou obranné mechanismy, potlačené emoce a tělesné projevy úzkosti ovlivňovat naše vztahy i každodenní rozhodování. Přestože kniha pracuje s odbornými tématy, nepůsobí jako učebnice. Jednotlivé terapeutické rozhovory dodávají textu přirozený rytmus a umožňují čtenářce sledovat, jak důvěra a sebepoznání postupně rostou. Velkou předností knihy je autorčina ochota ukázat vlastní zranitelnost. Terapeutka zde nevystupuje jako vzdálená autorita, která má na všechno odpověď, ale jako člověk se svou minulostí, bolestí a potřebou osobního růstu. Právě tato upřímnost podle mě pomáhá překlenout pomyslnou hranici mezi odborníkem a klientem, aniž by narušovala význam profesionálních hranic. Některé pasáže jsou emočně velmi intenzivní a mohou vyžadovat pomalejší čtení. Nejde však o jejich samoúčelnou dramatičnost. Autorka jejich prostřednictvím ukazuje, že uzdravení nemusí být přímočaré a že přiznat si vlastní pocity bývá někdy obtížnější než o nich teoreticky přemýšlet. Knihu bych doporučila lidem, kteří chtějí lépe porozumět svému vlastnímu terapeutickému procesu nebo se zajímají o souvislosti mezi emocemi, úzkostí a tělesnými reakcemi. Přínosná může být také pro začínající i zkušené odborníky, protože připomíná, jak důležité je vnímat nejen slova klienta, ale i jeho mlčení, váhání a obranné reakce. "Co svému terapeutovi neříkám" je citlivá, podnětná a profesionálně zpracovaná kniha o odvaze přestat před sebou skrývat vlastní pravdu. Ne nabízí jednoduché návody, ale ukazuje, že bezpečný terapeutický vztah může člověku pomoci setkat se i s těmi částmi sebe sama, kterým se dlouho vyhýbal. Děkuji nakladatelství Portál za poskytnutí recenzního výtisku.