Až se spustí déšť

„NAVŽDYCKY BUDEME BRATŘI“ Se zlomeným srdcem se nad ní skloním a přitisknu k ní čelo: „Mrzí mě to.“ Cítím, jak mě ta konečnost ničí. Vtisknu jí na spánek slaný a vlhký polibek a zašeptám ji do ucha svoje poslední vyznání – příliš, příliš pozdě. „Taky tě miluju, Cecílie.“ I když už nikdy nezaprší. Už není úniku Už žádný oheň a voda Už žádný plamen Už žádný déšť Už mi nepatří I já se musím přiznat, že první polovina knihy mě moc neoslovila a místy jsem se i do čtení musela nutit. Pak ale nastal obrat a mě to zase vcuclo a nepustilo, stejně jako v díle Exodus. Vrátit se zpět do Triple Falls bolelo stejně, jako předtím. Teď se nám ale nabízí příběh z úhlu pohledu Dominika. Byl to Havran každým coulem, který skrýval i svá tajemství a jejich břemeno nesl sám. Jeho pocity, myšlenky, láska k Cecílii…..Podíváme se mu nejen do duše a mysli, ale hlavně i do srdce. Bože, v tomhle díle si mě Dominik přetáhl na svoji stranu :-) Říkala jsem si, nebudeš znovu brečet, už přece víš, jak to dopadne, ale stejně. Tahle scéna mě rozsekala i podruhé! Je to fakt silné a emotivní. A za to přidávám jednu hvězdu navíc, než jsem měla v plánu. S Tobiášem svým způsobem nesouhlasím ani teď. Pak si ale říkám, kdyby to autorka napsala podle našich představ, bylo by to pořád takové? Tak silné? Myslím si, že asi ne… „Až se spustí déšť, budu tvoje, Dominiku. Když budeš chtít.“

Téměř rok jsem čekala na překlad a konečně jsem se dočkala. Miluju sérii Havraní bratrstvo. A miluju i tenhle spin-off. Pravdou je, že první polovina knihy byla spíše vlažnější, vlastně se hodně opakovalo to, co jsme se dozvěděli v Hejnu havranů. Ale s tím jsem počítala. Jak se ale kniha přehoupla do druhé poloviny, odmítala jsem si pustit z ruky. Dozvíme se více o Domovi. Že byl skvělý víme už z předchozích knih. Tady to ale dostane další a větší rozměr. Je možné se zamilovat do muže z knihy, který neexistuje? Rozhodně ANO! Miluju deštivé dny, strašně bych si přála, aby jich bylo víc, ideálně aby slunce vůbec nevylézalo. V Hejnu havranů jsem si nejvíc oblíbila scény, kdy spolu Cecília a Dominik trávili dny v posteli s knížkou. Tady mi to malinko chybělo, asi jsem doufala, že to tu bude víc nějak do hloubky, víc takových scén. Jejich chemie byla ale pořád skvělá, i tady jsem já osobně jasně cítila, jaká je, oproti té co měla Cecília se Seanem. Bohužel ani tady jsem si úplně cestu k Tobiasovi nenašla. Pořád si myslím, že to mělo skončit jinak. Pořád jsem doufala, že to tentokrát dopadne jinak. Že ON neumře. Ale bohužel. Opět mi to zlomilo srdce. Opět jsem pak nemohla přestat brečet. Pořád mi to přijde strašně nefér. Tak jako tak, je tahle knižní série navždy mojí srdcovou záležitostí. Moc se těším a doufám, že se dočkáme dalších knih a překladů ze série Ravenhood Legacy - především bych se chtěla dozvědět víc o Tylerovi a Delphine. A jestli opravdu vznikne film o havranech, budu v sedmém nebi! A malé doporučení nakonec. Kdo se chce pustit do téhle knihy - určitě si prvně přečtěte CELOU trilogii Havraního bratrstva - bez toho to prostě nemůže dávat smysl. "Všechno nejlepší k narozeninám, Dome," zašeptá tiše a přejede mi prsty po hrudi. Nakonec usne. Někde na pomezí spánku a vědomí si od ní vezmu jediný dárek, co chci. Nahmatám její stehno a přitáhnu si ho k sobě, abych ji měl u sebe ještě blíž. Přitisknu jí rty k čelu a nechám je tam. "Mrzí mě to." Cítím, jak mě ta konečnost ničí. Vtisknu jí na spánek slaný a vlhký polibek a zašeptám jí do ucha svoje poslední vyznání - příliš, příliš pozdě. "Taky tě miluju, Cecílie." I když už nikdy nezaprší.