Antimemetická divize neexistuje

Antimemy, to je něco, co vlastně nevíme, co to je. Ono to totiž pojídá naše vzpomínky i realitu a když něco takového potkáte, tak za chvíli na to zase zapomenete. Možná s nimi i vedeme válku, ale jak bojovat proti něčemu, o čem vlastně nevíte, že existuje? Dobře, pojďme si povědět něco o této knížce, ale vážně nevím, zda vám řeknu všechno, je totiž možné, že jsem „něco“ potkala a trochu paměti mi to umazalo…. Ráda objevuji v knihách něco nového a tohle vypadá na skvělou první vlaštovku z Edice 42 od Jana Melvila. Ač nečtu sci-fi, tohle je něco tak jiného, že mě to zcela pohltilo a bavilo a věřím, že i další chystané novinky budou v podobném duchu. Hned první stránky mě utvrdily v tom, že je knížka jak skvěle napsaná, tak její neotřelé téma mě bude bavit. Ponořila jsem se do příběhu, ani nevím jak, hltala jsem stránku za stránkou a pomalu jsem se začala kolem sebe rozhlížet, jestli třeba něco nezahlédnu... Knížka totiž působí tak moc skutečně, že budete mít pocit, že si chcete dohledat informace, zjistit více, ale prostě nic nenajdete. Celý příběh vás bude strašit, bude vám vnucovat pochybnosti, že by to vážně, alespoň trošku, mohlo být skutečné, a to je na tom vlastně nejvíc děsivé. Příběh je místy napínavý jako thriller, místy jsem ani nedýchala, jak se byla napnutá, jak tohle všechno dopadne. Bylo to jiné? Ano! Bavilo mě to? Ano! Doporučila bych vám to? Ano! Přestane někdy ten divný pocit?

Nadšení. Knížka si vybrala velice zajímavý koncept a svoji strukturou a vyprávěním to dotáhla k dokonalosti. Totální mindfuck, který je zároveň velmi chytrý ale ne přehnaně matoucí. Dostanete toho dost abyste pochopili, ale musíte se snažit.