Mickey7

Upřímně řečeno si pořád nejsem jistý, co je horší - pamatovat si svoji smrt, nebo se na ní dívat na videu. Zpočátku jsem nechápal proč musí mít vesmírná kolonizační výprava Postradatelného člověka. Proč to nemohl být Postradatelný robot. Pak je to však stručně a jasně vysvětleno. Tak že ano, chápu. Lidské tělo vydrží víc, než robot. Ale pak mě zase hlodal fakt, proč, když si dokážeme na tiskárně vytvořit nové lidské tělo robota proč mu musíme vracet myšlenky, když je to vlastně jen Postradatelný. Inu, pár nelogických věcí, a dost možná ještě víc, bych v tom našel. Můžu se ptát, proč se zrovna Nasha zamilovala do muže, jenž může každou chvilku zemřít a to i několikrát za sebou. A proč nám třeba pan spisovatel neumožnil posoudit i myšlenkové pochody Mickeye8 z jeho pohledu. Citát: Za posledních osm let jsem umřel šestkrát. Jeden by čekal, že už si na to zvyknu. Avšak, pokud přehlédneme tyto skutečnosti, je Mickey7 ve své podstatě velmi klidné, místy vtipné, z části zaláskované drama. Tedy, ono to zas tak vtipné není, spíš je to vážné. Setkat se sám se sebou a být sám proti sobě není žádná slast. Akorát mám pocit, že příběh by mohl být víc rozvinut, mohlo v něm být i více dramat a v neposlední řadě i nevyužitý mimozemšťané, kteří vlastně spíš zabírají na čtenáře jako nějaké páté kolo u vozu. Čekal jsem od Mickeye7 rozhodně hodně víc. Čekal jsem srandu alá Spasitel, inteligentní mimozemskou formu a více dramatu. Dostal jsem jen lehký románek na který ve své podstatě skoro ihned zapomenu. Citát: Takhle pitomě jsem ještě neumřel

Mickey7 ví, co je jeho práce. Upsal se k tomu a je s tím spokojený. Je třeba poslat někoho na nebezpečnou práci? Na průzkum radiací zamořené oblasti? Do oblasti s potvorama? Ne všude se hodí poslat robota. A v ten moment je po ruce Mickey. Teď už Mickey7. A když to nevyjde, prostě se vyrobí Mickey8. Ale co se stane v okamžik, kdy se vyrobí Mickey8, ale Mickey7 je stále naživu? Oba musí tedy přijít na to, jak výváznout. Nejlépe naživu. Nebo alespoň jeden z nich. Román Mickey7 je dobře napsaná kniha se skvělým příběhem. Byť mi chvíli trvalo zvyknout si na strukturu vyprávění a skládání vět do souvětí. Je to odlehčené, místy vyprávěné i dost ironicky. Hlavně, v první osobě Mickeyho7. A ten své vyprávění dost často směřuje právě ke čtenáři. Především když se vrací v čase, abychom se dozvěděli víc o postavách nebo situacích z minulosti. To způsobuje vtipné momenty i v dost vážných situacích. A právě z jeho vyprávění se nejlépe pozná právě jeho charakter. Kdo vůbec Mickey Barnes byl a jestli sám sebe tak nadále vnímá. Nebo jenom jako věc, která sice vypadá jako on, vzpomínky, zkušenosti a emoce, ale už to není on. Ale jsou všechny jeho verze opravdu stejné? Přeci jen Mickey7 má vzpomínky na poslední měsíc a jak to bylo s jeho poslední "smrtí". Narozdíl od své nové verze Mickey8, protože svoje vzpomínky už nějakou dobu neuplodoval. Všechno je o to víc podezřelé, když během devíti let Mickey umřel pouze šestkrát, ale v poslední době hned dvakrát. Nebo je to jenom náhoda kvůli lenosti? Hodně oceňuji práci autora s celým procesem fungování a výrobu Postradatelných. A proč je takový problém, že je Mickey najednou dvakrát, v návaznosti na celkové fungování výpravy kvůli výrobě dalších verzí. A proč je sice fajn, že se může vždy vyrobit nový Mickey, ale taky proč si všichni přejí, aby se to dělo co nejmíň. Navíc když je váš nadřízený natalista, v jeho oblibě nikdy nebudete, protože celý proces je proti jeho víře. Autor se zároveň zamýšlí, jak to celé funguje i z té vnitřní stránky. Být nesmrtelný a umírat neustále dokola a znovu se vracet, je něco trochu jiného. Proto bylo zajímavé, že autor využil postavy z obou spekter názorů na věc ohledně Postradatelných. Jsou to stále lidi, kteří trpí během smrtí i svých dalších zrození? Jsou to jenom věci do mlýnku, na jejichž pocitech nezáleží? A co na to všechno Mickey? Zahraniční recenze ke knize zmiňují tituly Marťan a Temná hmota. Ano, pokud se vám tyhle knihy líbily, Mickey7 si užijete, ale nečekejte nic výrazně podobného. Není to až tak přechytralý sci-fi survival jako Marťan. Ani se zde neřeší až tak velké sázky ohledně toho, jaká verze má nárok na to zůstat poslední jako v Temné hmotě. Edward Ashton napsal knihu, která je chytrá, zábavná a protože se stále něco děje nebo řeší, není čas na zbytečné úvahy. Ani zahlcení čtenáře vědeckými myšlenkami. Ideální materiál na filmové zpracování. Toho se dočkáme už v roce 2024 pod taktovkou oceňovaného režiséra Bong Joon-ho. Mickey7 je kniha s příběhem, který zabaví na pár dní a nenudí. Ano, milovníkům military sci-fi konec knihy nesedne. Ale v tomhle příběhu a společně s faktem, že je to první díl série, dává naprostý smysl. Já si ráda přečtu pokračování a nemám problém s čistým svědomím knihu doporučit dál.