Michael Vey – Uprchlík z cely 25

Jak tak koukám, půjdu s hodnocením mimo proud. Co na tom vidíte? Jsem už zcela mimo cílovku, že mě to vůbec nebavilo? Zvládla jsem to do poloviny a odkládám nedočtené. Co to jako mělo bejt?! X-men pro děti?! Protože to se teda vůbec nepovedlo! Jako velké mínusy vidím to, že děj byl strašně předvídatelný, dialogy naprosto o ničem, stupidní a jednoduché, nikde žádný humor, všechno to bylo takové stylisticky násilné a nucené, netuším jak jinak bych to popsala. A ta anotace. Bleh. Chcete číst tuhle knihu? Nemusíte. Přečtěte si anotaci, protože přesně o tom ta kniha je. Celý děj je prozrazen v jednom odstavci. Nic dalšího, žádné zvraty, překvapivé okamžiky nebo vtipné scény už tam nenajdete. Vůbec nic. Kdo to kdy viděl, prozradit veškerý děj v anotaci?! Copak to se dělá?! Působí to, jako kdyby si školák zapisoval do čtenářského deníku, o čem ta kniha byla se všemi nejdůležitějšími momenty. Už stačilo jen dodat jak to skončí! Dávám dvě hvězdy, protože třeba kluky od 13 let (ano, na knize je napsáno, že je určena čtenářům od 13 let) to bude bavit. A jednu nedávám knize, ale sobě, protože jsem hrdina a zvládla jsem přečíst celou polovinu téhle nudy. Pokud se mě někdo zeptá na dobrodružnou knihu pro děti (spíše kluky), doporučím mu Percyho nebo Harryho. Tohle určitě ne.

Tak jsem to četla a četla a čekala jsem na to, co tak všichni chválí. Nebylo to špatné, a se zvyšujícím se počtem stran to bylo stále lepší. Ale ten ZÁVĚR!!! :) to dost vyžehlil a určitě sáhnu i po dalším díle. Dlouho jsem si říkala, že je to fakt dětské, kladní jsou stále kladní, záporáci se chovají tak, že je nesnášíte od prvního momentu. Např. Hatch, byl až moc prvoplánově záporný, přesto se mi líbilo, jak autor vykreslil jeho dovednost manipulovat s dětmi, dostat je tam, kam potřebuje, až se to zvrtlo v docela drsnou ukázku moci. Teď jiný soudek a hlavně za to je ta hvězda dolů - chyby a chyby - zpřeházená písmena ve slovech, zpřeházený slovosled. A kladla jsem si otázku, jak moc hrotit v překladu české skloňování. Zatímco v anglickém vydání si autor neláme hlavu s tvary slov v různých pádech - viz Zeus. Tak čeština je nekompromisní - Zeus je pouze v prvním pádě. Proto mě hodně bolelo číst: Zeusi. Jasně může proběhnout diskuze na téma, že se tak skloňuje pouze jméno řeckého boha, ale děcka si to pak při čtení fixují do hlavy chybně. Nebo to prostě moc hrotím.