Mezi dvěma světy

Autorka beletristicky zpracovala vyprávění své maminky Uršuly, narozené v roce 1927 v Horní Lužici v Leutersdorfu nedaleko českého Varnsdorfu, v němž vzpomíná na své celkem idylické dětství, učení na kadeřnici a první lásku s pilotem stíhačky včetně indoktrinace nacistickou ideologií, která jí byla vštěpována ve škole od první třídy. V květnu 1945 do sousední vesnice vpadnou Rusové a ona s maminkou v panice prchají do Prahy, kterou podle zaručených zpráv osvobodili Američané. Bohužel jsou na českém území zatčené revoluční gardou a uvězněné na Pankráci. Uršula popisuje své zážitky z ročního věznění a nucených pracích, na které byla se spoluvězeňkyněmi posílána, po propuštění byla odsunuta do uprchlického tábora v Mnichově v americké zóně. Její vyprávění je svědectvím obyčejné německé dívky, která pykala za hříchy německého národa, ale Čechy ze křivdy a bezpráví neviní. Uvědomuje si dobové souvislosti (včetně teroru za heydrichiády a vypálení Lidic a Ležáků) a chování Čechů vůči Němcům po válce chápe. Škoda, že vyprávění končí jejím odchodem za přítelem do městečka Oberschleissheimu. Zajímalo by mě, jestli se vzali, kolik měli dětí a jak se jim žilo v rozděleném Německu.

Dojemná i smutná kniha... "Ivan nás dostal..."