Mezera mezi zdí a parketama

Nazdar loupežníci, tuhle knížku mi teď kolegyně z práce a zároveň moje skvělá kamarádka dala k narozeninám. Taky dodala, že kdybych chtěl podpis autora, mám si zajít do jediný hospody. A asi to teď někdy udělám. Bylo to krásný čtení a trochu jsem dostal výčitky svědomí, že tu muziku teď trochu flákám. Budu muset realizovat tu svojí představu hudebně divadelního vystoupení. Těšte se! A než to bude, čtěte skvělý knížky, jako je tahle.

Podle nadhledu většiny zpravovaných historek by se mohlo neznalci totalitních poměrů zdát, že celé období reálného socialismu bylo pro „nepřizpůsobivou mládež“ vlastně jen sérií veselých opileckých, vodáckých či dobrodružně-konspiračních (to když se organizoval koncert) historek. Což ale nijak nevadí. Palmeho záměrem nebylo páchat osvětu, od toho je tu dostatek jiné literatury. Také správně předpokládá, že čtenářem bude spřízněný vrstevník nebo člověk poučený. Ten se pak s chutí knihou doslova prosměje. Navíc dojem éry legračních epizod „straně a vládě navzdory“ vzniká jen na první pohled. Dobová šeď i tíseň a temnota je z příběhů stejně cítit. Nejen v epizodách, kdy dojde na výslech státní bezpečností, kdy hrozí za pouhé hraní „Stáňou a Vláďou“ neschválené muziky kriminalizace. Vykoukne podprahově i v detailech na první pohled humorných. Jak obrazových, třeba plakátek SSM v pozadí, kde jsou ovšem obě „S“ lomená, a to nikoliv po vzoru kapely Kiss. Tak v propracovaných dialozích, třeba když k paranoie dohnaná zaměstnankyně muzea šeptá „z té věže vpravo nás odposlouchávaj komunisti a z té nalevo mimozemšťani“. Jednu pozitivní stránku totality ovšem Palme ve druhém plánu vystihl skvěle: Spiklenectví, soudržnost lidí a komunit ve snaze o vnitřní svobodu, snaze co nejvíce se vyhnout kompromisu s mocí režimu. Karikované figurky jsou k poznání, děj má spád. Leccos důležitého o „životě a době“ je dořečeno právě výtvarnými prostředky. Zlý jazyk by mohl podsunout, že po technické stránce je Palme lepší kreslíř než muzikant, ale to by nebylo fér. Obsah a přesvědčivost je nad technikou a autor s láskou dělá obé, písničky i výtvarno. A k té hudbě: Přílohou knížky je CD Přepadli vás indiáni se záznamem koncertu Původního Bureše (nebo snad Originálního Hrubeše?) z Chmelnice z roku 1989. Navíc v dobré zvukové kvalitě, patřičná syrovost a neučesanost ke kapele patří. Stejný záznam už tuším coby samizdat vyšel na sklonku 90. let, ale rozhodně není obecně znám a coby dokument doby ke knížce pasuje výtečně. A co je vlastně v mezeře mezi zdí a parketama? Rozluštění záhady, zkoumané v úvodní části knihy malým „Fugáčem“ a o generaci později, na konci svazku, jeho potomkem, se nedozvíme. Prý si máme počkat na část druhou. Aktivní účastníci divokých devadesátek jsou již jistě zvědaví. Já tedy ano.