Metličky

Hmm, věru těžké, těžké čtení... Ale překvapily mě básně psané ve Vietnamu :) Modlitba Studánku dej mi blízko lesa A nehlubokou Jenom na dlaň vody A do ní žabku která vodu čistí Na podzim povybírám napadané listí V zimě se budu starat aby nezamrzla A v srpnu zavedu tam lidi žíznivé A to je všechno Snad je v moci tvé Udělat pro mne malý důlek vody Ve kterém by se odrážela nebesa Chlapci Znal jsem to a dovedl jsem s nimi Pod pumpou spláchnout pot Umýt se pod hvězdami Sotva tušenými Do pasu nazí Smývali s loktů krev A den jim zatím ležel u nohou Jak krásná kořist Pak vykročili a kdosi vzadu řekl Že srdce těžké má jak zimní spánek včel Říkal to vždycky Nikdy nezapomněl

Verše v poklidném smířlivém tónu podzimu života, s nádechem dušičkové atmosféry. Výjimečný je oddíl Malomocný král s tematikou Vietnamu. Vietnamská jarní Byli to vojáci a přišli dobývat Tu zem Před mnoha mnoha léty Nad jejich kostmi navršili pahorek A ve stromech jim darovali ticho A postavili chrám A trochu zapomněli Do roka jednou odbývá se slavnost Tak jako dnes Chladno je a mží Mrtvým je zima v mokré cizí hlíně A déšť je štíhlý jako palma areku Déšť dutý jako bambusová flétna Rozprostřel se nad pahorkem Da V svatyni Štěstí nebes bosý generál Na trůně střeží dávné vítězství Hanojští kohouti se mohou ukřičet Kikirikí