Město draků

Zádumčivý detektivní román, který by rád byl Samem Spadem v sukních, ale chybí tomu vtip, atmosféra i uvěřitelnost. Je fajn, že se Kelli Stanleyová snaží navázat na tvorbu klasiků drsné školy, jenže opomíjí toliko důležitou nadsázku, kvůli čemuž její snaha působí po jazykové stránce spíše manýristicky, než stylově. Ono je to v podstatě stále dokola: obligátní popíjení whisky, lascivní svádění chlapů a následné pohrdání sebou samou. Na její obhajobu musím dodat, že forma se jí povedla náramně, jen je natolik vyšperkovaná, až jsem se občas ztrácel v obsahu sdělení. Příběh tak sice okouzlí propracovaným vyobrazením dobových barů a tančíren, ovšem vlastní zápletka autorce nechtěně proteče mezi prsty. A zatímco u moderních románů mi drsňácké hrdinky ohánějící se pěstmi nevadí, tady jsem měl s autentičností docela problém. Rok 1940 a holka, co si hraje na soukromého detektiva mezi mafiány a zkorumpovanými poldy? I na tak benevolentní město, jakým bylo San Francisko, mi to přišlo jako úlet.

Rozhodně nejásám... Autorce se skutečně dobře podařila vykreslit stísněná doba 40. let v San Francisku, o to méně mne však bavila hlavní postava Mirandy Corbieové. Nemám problém s tím, že se zde hojně využívá propriet starých detektivek drsné školy jako jsou cigarety a alkohol, i když po jisté době to působí jako oslí můstky a dokonce parodie. S čím mám problém, je dualita Mirandy. Na jedné straně je v nesnázi vždy zachráněna nějakým chlapem, je to ta chudinka ženská, kterou chlapi jen zneužívali a na straně druhé si na chlapa sama hraje. Možná někde jinde, ale proboha ne v drsné škole! Vážně to působí trošku komicky. A ano, chybí tomu Chandlerovy dialogy nebo údernost a drsnost Mickey Spillaneho, a mě tahle drsná škola přišla prostě docela měkká a rozvláčná. Co se týče samotné detektivní linie to taky není nic světoborného, za pár týdnů si z toho už nebudu moc pamatovat, což je škoda... Miranda Corbieová se tváří za každou cenu drsně, ale všeho moc škodí. A ne že by nešla výborně napsat ženská hrdinka drsné školy. Nemusím chodit daleko do minulosti, taková Angela Gennarová od Dennise Lehaneho je prostě jiné kafe. K Mirandě jsem si nedokázal vytvořit žádný vztah a byla mi celkem volná. Nebudu zastírat, od pocty k mé milované drsné škole jsem čekal mnohem víc.