Město

Překvapení... Moderní a čtivý román, který zpočátku připomíná Mrštíkovu Santa Luciu a později Camusova Cizince. Stepan Radčenko jako prototyp arogantního, přesto v lecčems poctivého intelektuála na pozadí porevolučních časů, prorůstajícího s Kyjevem, hledajícího sebe samého a bažícího po životě se vším všudy. V hlavních rolích město, až poté tvorba, ženy, vyrovnávání se s minulostí (byť nedávnou) a nezadržitelný společenský vzestup. Těžko ho nesoudit - ale jako člověk, zbavující se iluzí o sobě a stojící si při všech myšlenkových a emocionálních veletočích za svým, má přinejmenším můj respekt.

Ve speciálním dubnovém kole čtou #klasikomilove ukrajinskou literaturu, konkrétně máme na seznamu první významný ukrajinský román 20. století a vlastně i jeden z nejzásadnějších románů na ukrajinské literární scéně obecně. Zajímavé je, že Valerjan Pidmohylnyj toto své vrcholné dílo napsal v pouhých 27 letech a jen o málo později se stal obětí stalinistického režimu: ve vykonstruovaném procesu byl odsouzen k 10 letům vězení, který si měl odpykat na Soloveckých ostrovech, ovšem nakonec byl spolu s dalšími 1110 vězni popraven zastřelením. Bylo mu 36 let. Město se odehrává v samotné metropoli země modrého nebe a pšeničných polí – v Kyjevě. Stepan Radčenko sem z venkova přijíždí, aby tu nasál vědomosti a jako vzdělanec se pak vrátil zpět do rodné vsi. Jak se dá předpokládat, nakonec se to samozřejmě vyvrbí docela jinak. Mladý Stepan je totiž přesně v tom věku, kdy se člověk hledá, což zásadně ovlivňuje jeho směřování – jeho cíle se proměňují a včerejší tužby a plány už ráno poté nedosahují téhož lesku a je třeba je jako nežádoucí odložit. Během četby jsem se nedokázala zbavit dojmu, jako by Kyjev byl jednou z postav příběhu, nikoli jen jeho kulisou. Stepan, který měšťáctvím a vlastně městem samotným na počátku opovrhoval, se mu náhle začal poddávat a venkov se stal už po pár měsících vzdálenou a ztracenou minulostí… I ti, k nimž hrdina původně vzhlížel, se propadli až pod jeho kotníky, a v souladu s tím se změnilo i jeho nazírání lidí kolem něj, žen především. Uplynulo už skoro 100 let od prvního vydání knihy a troufám si říct, že na aktuálnosti příběh mnoho neztratil. I dnes je kolem nás mnoho takových Stepanů, kteří si jdou za svým a morálku přitom odhazují v dál.