Mesopotamis

Hodiny orloje demonstrují posedlost časem a kruhem. Strategie, kde proti sobě hraje ohromné množství lidí, jednoznačně ukazuje, že „lidstvo nezadržitelně spěje k pokroku i zkáze zároveň“. Analogový věk, kde je každý pokus o pokrok velezradou, předurčuje novou éru ticha. Což zní paradoxně, ve světě, co duní hlomozem ozubených kol a parou, že? Jenže tady jde o umlčení myšlenek a zadušení kreativity, ztichly hlasy v éteru… Steampunková atmosféra Mezopotamis mě rozhodně zaujala. Poslední útočiště „přeživších“ navíc představilo poměrně funkční filozofii postapo světa. Návratem lidstva do starozákonního prostoru mezi Eufrat a Tigris, kde se to příznačně hemžilo biblickými názvy, mě pak autor docela potěšil, takže můžu říct, že mě příběh hodináře, jako odpočinkové cestovní četby, v podstatě hned po prvním představení tohoto bizarního světa, chytnul. Takže jsem se nechala nalákat na akční honičku, co se záhy rozjela a vnitřním zrakem jsem celkem s chutí sledovala víceméně průměrný „film“ (pro cestování vlakem, tím současným, jako stvořený) … a měla přitom na paměti, že „věcem, ať už jsou jaké jsou, se má nechat volný průběh, jinak bude všechno o dost horší“ … Umělý svět Mezopotamis se nijak zvlášť nelišil od jiných podobných světů, a ve své podstatě, ani od toho reálného – lidi tam byli (ostatně jako všude) udržováni pod kontrolou, takže neškodní, jen malá část byla schopná aktivního odporu (odboje). Děj to tedy nebyl nijak převratný, ale to nikdy neuškodí, připomenout si, že manipulace s lidmi je až děsivě jednoduchá … „Zavládl klid. Jen zdáli sem doléhal tlumený industriální lomoz místního chrámu.“ V příběhu jsem našla vše, co bych očekávala, cesta skrze Mezopotamis mi tak uběhla rychle, nečekala bych to, ale zanechala za sebou i lehkou ozvěnu v níž doznívá pocit, že i v tom nejhlasitějším světě se všechno to důležité může odehrát v absolutním tichu …

Zajímavý nápad, byť dost přitažený za vlasy. Nedovedu si totiž to sto?miliónový město Mesopotamis dost dobře představit a navíc bez elektrifikace už vůbec ne. Nicméně uznávám, autor to měl poměrně dobře vymyšlené. Jen škoda, že to popisování světa po začátku tak nějak vzdal a přiklonil se spíše k vyprávění příběhu, který je sice fajn, dává logiku, ale v podstatě nic nového nenabízí. Působilo to na mě jako jeden z milionů odbojů, který se vůči určité totalitě postavil. No a ten průběh se odvíjel naprosto typicky a nijak závratně. Za nápad, ale i za zajímavě udělané mapy světa, které jen tak neuvidíte, tento kousek za přečtení ale rozhodně stojí. I když to není úplně steampunk, který jsem čekal, nebylo to špatné.