Měsíc na venkově

Vzpomínka na léto strávené ve vesnickém kostele restaurováním staré fresky, první vlastní zakázky. Vzrušující odkrývání malby jako most k tajnému neznámému umělci i do zcela odlišného života za středověku. Postupné poznávání místních a včleňování se do jejich života. Žádné velké emoce či zvraty, přesto nezapomenutelné životní intermezzo, snad svou naprosto vybočující jinakostí, snad cenným dosažením vnitřního klidu... Obyčejné a nekomplikované čtení, které asi nezpůsobí žádné ohromující aha momenty obsahem ani formou, ale umí vykouzlit kromě nostalgie i příjemně uklidňující pocity.

Malá velká kniha. Už dlouho se mi nestalo, že bych si nějakou knížku tolik šetřil a litoval, že už ji budu mít co nevidět přečtenou. Jenže ona by ani nemohla být tlustší, pak už by to nebyla ona. Tahle kniha je jako lehký polibek. Je skutečně hluboce básnická, jak se píše na obálce, ovšem ne tak, jak si běžně představujeme – ta poezie je tu hluboko skrytá. Na pozadí zdánlivě obyčejného vyprávění a všedního jazyka se odehrávají situace, rozhovory a obrazy, které jakoby míří do věčnosti nebo aspoň do trvalé individuální paměti. Vše tu má zvláštní náladu posledních letních dnů, srpnové trávy, lehkého humoru, nadhledu a přitom nevysloveného smutku nad traumatem, o kterém nemá smysl mluvit, ale je třeba ho prostě "odžít". Během měsíce na venkově se vše usazuje zpátky na své správné místo – věci, vztahy, práce i naděje. Čas tu plyne dopředu i nazpátek a v tom průsečíku mezi tehdy a potom se otevírá trvalá hodnota každého zažitého okamžiku. Nenápadné, nevtíravé a přitom tak působivé dílko!