Měsíc na hladině

“Lidé se do minulosti vracejí proto, aby znovu prožili příjemné vzpomínky, aby zahnali ty špatné, nebo obojí.” “To, co člověk chce a co potřebuje, jsou dvě velice odlišné věci. “Knihám nepropůjčuje hodnotu to, že jsou napsány. Získávají ji, až když jsou čteny.” Hana se svým otcem pracuje v zastavárně. Není to ale jen tak obyčejný podnik, protože není přístupný všem. Najdu jí jenom ti, kdo chtějí zanechat svojí životní volbu nebo nejhlubší lítost. Hana přebírá chod zastavárny poté, co její otec odchází do důchodu. Jenže hned první den se otec ztratí. Chvíli na to vstoupí do zastavárny cizinec Keišin. Je jiný v tom, že nehledá pomoc ale Haně ji nabídne. A to ji zaujme. Spolu se pak vydávají hledat Hanina otce. Jenže cesta není úplně jednoduchá. Protloukají se světem, který je mystický a fantaskní. Navštíví tržiště v oblacích, skáčou skrz jezera a studnu, aniž by se namočili, kolem nich lítají papíroví jeřábi apod. Pro Keišina je to nepochopitelný svět, protože jako vědec potřebuje mít všechno podložené. Brzy ale přestane sledovat, kolik fyzikálních zákonů bylo v tomhle světě porušeno a nikdo se nad tím nepozastavil. Ač je každý z úplně jiného světa, vzniká mezi nimi jakýsi vztah, takže dojde trochu i na romantiku. I pro Hanu je Keišinův svět neznámý, ale zajímavý. Kromě krásně popsaného magického světa jsem v knize objevila i velkou spoustu nádherných myšlenek. Příběh hezky plyne a ke konci je trochu akční a napínavý. A celkově má skvělou atmosféru, která mě bavila. Trochu jsem se tedy nechytala v japonských výrazech, nicméně na celkovém dojmu to neubralo. Pokud se chcete přenést do světa, který funguje jinak než ten náš, doporučuji vyzkoušet tuhle knihu.

Kniha je za mě 50/50. Na jednu stranu se mi líbí myšlenka I styl, jakým je kniha napsaná na druhou stranu mi moc nesedla dějové linie. Ani nevím proč ale zdálo se mi, že děj se velmi vlekl. Nicméně myšlenka i závěr velmi hezké