Mengeleho Zoo

Vzít člověku vše - matku, otce, sourozence, přátele, celou vesnici, sny a plány, radost i naději. Opatřit ho znalostmi, pomstou, fantazií... Pud sebezáchovy v brzké dospělosti člověk povětšinou pozbývá a soucit zmizel v dávné době, kdy o vše přišel! Ukázat, že zlo vítězí, že ničit ve jménu rozvoje a civilizace je povoleno. A nic, nic není nad vládu a bohatství. Klidně se můžou ničit rostliny, zabíjet zvířata, vyhlazovat lidé - stačí mít peníze, hodně peněz. A jdete-li proti proudu, proti "uznávané"straně, stáváte se teroristou. Jste-li s opěvovanými můžete konat, jak libo a ještě pro vás budou plakat. Tato kniha je obžalobou systému. Poukazuje, jak jemná je nitka mezi dobrem a zlem a ač jsem zpočátku pro Mina smutnila, poté mu fandila. Následně se o něj bála a ve finále, když prohlásil, že dvě atomové bomby na Japonsko byly asi málo, tak ho i zatracovala. Přesto jsem ráda, že se nakonec našel, že pochopil, že o vraždách, ať už na jakékoliv straně to není. ALE JAK, JAK SE Z TOHOTO ZAČAROVANÉHO KRUHU DOSTAT - KDYŽ UŽ JE VŠE TAK ROZJETÉ. Tuto knihu bychom si všichni měli přečíst a hodně, hodně přemýšlet. Je tam napsáno více, než se jeví!!!

Dočteno. A upřímně, vůbec netuším, co si o této knize vlastně mám myslet. Tak trochu mám pocit, že s většinou věcí popisovaných v tomto díle jsem nesouhlasila. Nesouhlasím s kácením deštných pralesů, s vyvražďováním celých kmenů, s likvidací rostlin a živočichů ani s tím, co se z počátku knihy dělo hlavnímu hrdinovi. Ale nesouhlasím vesměs ani s tím, jak to uchopila skupina Mariposa. Ekoterorismus je stále terorismus, při nemž často trpí lidé, kteří v životě nic zlého neprovedli. S čím ale souhlasím, je tvrzení, že i matka příroda funguje systémem pokus - omyl a člověk (obecně vzato) je velkým omylem. Chtěla bych napsat, že se mi kniha četla dobře, ale nečetla. Nebylo to ale tím, že by nebyla čtivá, ale téma pro mě bylo tak těžké, že jsem stránky skoro odpočítávala. Přesto se v knize objevuje řada velmi zajímavých myšlenek, hlavně ke konci. Oceňuji nenásilně podané informace o motýlech a jejich druzích. Oceňuji i to, že hrůzy, které tato knížka popisuje, jsou hojně prokládány poměrně dlouhými klidovými pasážemi, ve kterých má čtenář možnost si trochu oddychnout. A jak vnímám hlavního hrdinu? I přesto, že jsem s řadou jeho činů nesouhlasila, strašně jsem mu fandila. Doufala jsem, že se pomstí i s úroky a nakonec se opět setká se svou milou a společně budou obdělávat políčko uprostřed džungle. Suma sumárum, tahle kniha je pro mě kniha rozporů. I já si v některých věcech ve svém komentáři protiřečím, je to ale proto, že to takto cítím. Je to kniha s jednou z nejkrásnějších obálek, ale s nejšílenějším obsahem, které jsem doposud měla v ruce. A je to asi poprvé od odložení povinné četby ve škole, kdy jsem na sebe byla po dočtení téměř hrdá. Ani náhodou se k tomuto počinu už nevrátím, ale nakonec jsem ráda, že jsem knihu přečetla. Určitě v každém čtenáři probudí plamínek vzdoru a potřebu nad tématem přemýšlet, což pozvedne její hodnotu o hvězdičku výš.