Melancholické století oblaku

Vynikající výjimečná kniha. Primárně poskytuje údaje o životě a díle jedné z největších postav světové hudby, skladatele Josefa Suka, má ale obrovský přesah do širokých kulturních, společenských a lidských dimenzí. Škála informací je obrovská. Navíc se autorovi podařilo něco neuvěřitelného - a sice podat tyto informace vysoce uměleckým dojmem, přičemž zde není ani náznak beletristické fabulace. U knih jako je tato, kde je spousta dojmů, není možno popsat všechny. Podobně jako u jiných knih širokého záběru i zde vybírám jen některé, konkrétně tři. Ostatní, stejně hodnotné, si čtenář najde sám. 1. Kniha je věnována autorově mamince, při jejím čtení jsem si uvědomil, že plným právem. Více zde neprozradím, čtěte. 2. Teprve z této knihy jsem se seznámil s pro mne dost šokujícím faktem, že nádherný a obsažný památník Josefa Suka v jeho domě v Křečovicích by neexistoval, nebýt autorova otce, skladatelova syna Ing. Josefa Suka, který tento během války těžce poškozený dům v závěrečných válečných dnech za dramatických okolností zachránil před zničením a následně ho během posledních let svého života opravil a uvedl do současného nádherného stavu. Čtenář zde pochopí, jaká to byla skvělá osobnost. Spolu s informacemi o autorově matce jsem s při čtení uvědomil, že je mi v mých vědomostech vyplněna letitá obrovská informační díra (nyní s překvapením zjišťuji, že jsem vlastně na ni byl zvyklý) mezi skladatelem Josefem Sukem a jeho vnukem, houslistou Josefem Sukem. 3. Skladatel Josef Suk a básník Otokar Březina se vzájemně velmi uznávali. Josef Suk chtěl zhudebnit nějaký Březinův text a básník mu ho měl dodat. Nedošlo k tomu. Z pohledu Otokara Březiny to bylo dost logické - bylo to v době, kdy on sám již verše nepsal. Josef Suk si zapsal k úvodu své, poslední velké skladby Epilog čtyři verše z Březinovy básně Mýtus ženy. Autor knihy pan Jan Suk výběr těchto veršů zpochybňuje. Místo toho jsou zde uvádí jiné verše z Březinový básně Mýtus duše ze sbírky Svítání na západě. Toto zpochybnění a výměnu veršů je třeba brát vážně - provedl to vzdělaný literát a básník. V knize jsou ty nové verše uvedeny na straně 224. Nedovedu si představit hodnotnější text, který by byl schopen lépe ilustrovat náladu Sukova Epilogu. Je to obdivuhodné - skladatel Josef Suk neměl od Otokara Březiny verše a tyto verše mu našel jeho vnuk, který se narodil až šestnáct let po jeho smrti.