Mega mamutice Matylda

Kniha pro malé čtenáře s hezkými ilustracemi. Tématem mělo být překonání úzkosti, ale syn (7 let) si z knihy vlastně nic moc neodnesl a nelíbila se mu. I já postrádala nějaké větší poselství. Hezky se k mamutici chovali přátelé i předtím, než jim řekla, že není v pohodě, takže tam není moc jasné, co tedy mamutici tak moc zvedlo náladu. Za hlavní sdělení asi považuji, že je dobré se se smutkem nevyrovnávat sami bez přátel. Byť u malých dětí (pro které je kniha určená) je za mně podstatnější, aby se nebáli obrátit na svou rodinu, protože jejich malí 5-8letí kamarádi jim těžko budou umět s úzkostnými stavy adekvátně pomoct. Jenže mamutice rodinu neměla, byla poslední na světě, což bylo samo o sobě deprimující. Níže v komentářích máte příklady, kdy kniha dokázala v rukou rodiče dítěti pomoct, u nás jde o čtení, které se absolutně minulo nějakým účinkem a budeme ji dávat dál.

Pěkně ilustrované, téma záslužné, ale to zpracování mi přijde poněkud nedopečené a polovičaté. Tu řekněme “nepříjemnější část popisuje velmi dobře, až do bodu, kdy se Matylda o svém trápení rozhodne mluvit. Pak kamarádi poplácají Matyldu po rameni, popovídají si... a ta úzkost *nějak* přejde a *nějak* zmizí. Ale takhle to úplně nefunguje. A nemělo by ani v dětské knížce o úzkosti.