Médeia

Nevím, jestli komentář od herdekfilek není jen recese (není to poznat), tak se možná odpovědí ztrapním... ale risknu to:-) Médeia ale není a nemůže být o feminismu. Řecká kultura a myšlení feminismus nezná, nereflektuje, neřeší. Že je hrdinkou žena neplyne ze vzpoury proti genderovým stereotypům a sdělení Médeii bych rozhodně na tomto poli nehledal - podsouvali bychom tak Euripidovi naše kulturní šablony, v jejichž zajetí je v tomto případě spíše čtenář než autor. Což samozřejmě neznamená, že feministicky Médeia interpretovat nejde, ale je důležité vědět, že se tak oproti originálu dost posouváme. Což děláme ostatně s každým psychologizujícím výkladem - antická tragedie vychází z mytologie a ví proč. Je totiž podobenstvím o řádu a neřádu světa, nikoli duševní introspekcí. Médeia se mi zdá být mnohem více o situaci uprchlíka (což je topos pro antiku mnohem bližší než emancipace žen), tedy člověka bez práv, po kterém je možno šlapat. A je vlastně jedno, jestli je hrdinou žena nebo muž. Z druhé strany je pak o tom, že provinění se proti božstvům (tj. mravním řádu), ke kterému zásadním způsobem patří úcta k hostům přicházejícím do obce, je cestou do záhuby. Iáson a celý královský rod Médeiu zrazují, šikanují a utlačují, čímž si pod sebou řežou větev. Ani sama hrdinka ale nevychází z děje nejlépe - v podstatě svojí odvetou ničí také sama sebe. Nehledě na to, že je v závěru zachráněna. Odráží to další vlastnost řecké tragédie: není černobílá, nevidí pravdu jako jednoznačnou. Ukazuje člověka v boji za poznání či dosažení pravdy, ve kterém člověk v konečném důsledku podléhá... nikoli však zbytečně (obzvláště pro čtenáře/diváka ne).

Ó ty má ruko nešťastná, chop meče se! vstup do trudného zápasiště života, a nebuď chabá, aniž dětí spomínej, že jsou tvůj poklad nejdražší, žes matka jich; den tento jenom krátký na ně zapomeň, potom plakej; neb i když je zabiješ, přec byly drahé, já však – žena nešťastná!