Mé vnitřní dítě chce vraždit všímavě

Upozorňuji, že tohle není detektivka, je to prostě humor, kterému jakoby kriminální zápletka dělá jen rámec. Protože druhů humoru je hodně, je taky hodně nejisté pouštět se do čtení humorných knih. Pro mě je toto ale přesně ten typ humoru, který mě baví. Ironický, trochu absurdní. Jak dopadá, když se něco bere doslova... Poťouchlý. Druhý díl série je víc o školce, která mě v prvním dílu bavila snad nejvíc. Ještě lepší než první díl, řekla bych. Nevím, jestli to bylo tím, že první jsem poslouchala ve slovenském překladu a tohle četla česky... Řešení problémů s požadavky maminek na eko-udržitelnou školku mě věru rozesmálo ještě víc než hlody z prvního dílu. Moc se těším na to, až se pustím do třetího dílu. Šup šup, paní Dagmar... rychle prosím překládejte, už vyšel i čtvrtý díl.

Opět parádní! Humorné, chytré, ale i vcelku poučné :) .

Před lety jsem absolvovala dva běhy Hledání vnitřního dítěte (výborné, silné a inspirativní, pod vedením Ilony Koťátkové a Sv. Morávka). Kurzy pro mne mnoho znamenaly, ráda na ně vzpomínám. - Tohle humorné čtení tak pro mě má víc rozměrů. Jednak je to většinou skutečně zábavné, přečetla jsem jedním dechem. Dalším rozměrem jsou vzpomínky na vlastní prožitky z kurzu. A za tím vším ironický osten: to když vypravěč hýčká své vnitřní dítě a napravuje svá dětská traumata a ukazuje, že sebelepší terapeutický koncept se může "zvrhnout", a pak se z něho stane alibi pro cokoli, třeba i pro vraždu. Nejzábavnější scéna: rodiče dětí ze školky se rozjedou a chtějí, aby školka byla ekologičtější a ctila pravidla GDPR (jak to udělat se společnými fotografiemi: já je můžu zveřejnit na FB, ale ostatní rodiče ne...). Co s tím vedení udělá, nemůžu prozradit, ale rozhodně stojí za přečtení. :)