Mé vnitřní dítě chce vraždit všímavě

Romány Karstena Dusse prostřednictvím mindfulnes řeší problémy moderního čtyřicátníka - nespokojená manželka, náročná práce, nedostatek času, problémy s umístěním dítěte do školky... Autor v značně nadsazeném černo-humorném románu vsadil na protiklad a spojil dva zdánlivě protichůdně světy: kultivovaný, uhlazený, uklidňující a pozitivní svět mentálního kouče pana Jožky Braitnera s šílenou, brutální, do krajnosti vytaženou životní jízdou mladého právníka Björna Diemela. Neustále vtipně překvapuje novými absurdními, i když stále uvěřitelnými situacemi, a i když se Björnovi často vymykají z rukou, řešení se s mentálním koučem vždycky najde. V pokračování románu posílá Karsten Dusse Björna Diemela pochopit příčiny jeho nutkavého nechtěného chování znovu k předraženému, nicméně úspěšnému mentálnímu koučovi Jožkovi Braitnerovi. S hlavním hrdinou tak můžeme projít základními kameny formování jeho osobnosti, které leží v dětství. Ale nebyl by to Björn, aby jeho život nebyl sledem téměř kamikadze, nebezpečných a nechtěných příhod. A také Karsten Dusse nás opět torpéduje černým humorem, nadsázkou a bláznivými nápady. Vtipně míří i na nová témata, která rezonují v moderní společnosti : vztah k životnímu prostředí, k menšinám ve společnosti a k sobě navzájem. Druhý díl tak navazuje na první a vyrovná se mu nápady, svižností i vtipem. Audiokniha. Milo Kráľ je jako interpret génius.

Pokračování knihy „Vraždi všímavě“. I tady autor vychází z existujících terapeutických a relaxačních metod. Vnitřní dítě není výmysl autora, je to existující často propagovaná metoda uvědomění sebe sama, stejně tak jako metoda mindfulness, neboli všímavosti. Na využití těchto metod a silné nadsázce je pak založená celá kniha. Opět stejný způsob černého humoru, absurdit, opět nekorektní pohled na současný svět, což zejména u německého autora docela příjemně překvapuje… Už to ale není takové překvapení ze způsobu psaní jako poprvé, občas mi přijde, že vtip začíná být oproti prvnímu dílu občas malinko nucený. Ale ano, stále lze doporučit, i pro ten opravdu nekonvenční přístup. Každopádně z hlavního hrdiny si opravdu neberte příklad... Plus za překlad. Váhám mezi tři a čtyři, nakonec, i s přihlédnutí k opravdu netradičnímu pojetí humoru a odvaze k překračování hranic, slabší čtyři. * „Fotit ze všech stran uříznuté ucho a přitom snídat, vyžaduje jistý cvik a silný žaludek. Sašovi i mně takový výcvik chyběl. Neustále jsem odříznuté ucho chtě nechtě porovnával s mortadelou a tvrdým sýrem na talíři. To ucho mělo s obojím jistou podobnost. Bylo krabaté, lesklé a tučné.“ Líbí? Pak je to humor pro vás.