Mauzoleum patří k ústředním a ojedinělým dílům německé poezie. Třicet sedm Enzensbergerových balad pojednává o rozporuplnosti pokroku, o procesu trvajícím celá staletí, jehož významné, tragické, komické i absurdní problémy na nás dopadají dodnes. Text radikálně ruší tradiční představu o poezii jako tvorbě „krásného zdání“ a simuluje vědecký jazyk i myšlení, aniž se však zříká umělecké volnosti přetvářet fakta do „otevřeného“ celku, který obsahuje i mnoho nedořečeného, nedefinovatelného, ba tajemného. Přestože pokrok je kolektivním mýtem, personifikoval se v dlouhé řadě historických postav, průkopníků či vzájemných protivníků. Hrdinové balad jsou proto myslitelé, dobrodruzi, biologové (Darwin), vynálezci (Gutenberg), přírodovědci (Humboldt), lékaři (Guillotin), revolucionáři (Che Guevara), politici (Machiavelli), umělci (Chopin) a další význačné postavy našich dějin. V knize jsou představeny ve fragmentárních zkratkách, které ukazují nejen jejich osudy (většinou ne právě šťastné), ale také jejich místo a význam pro vývoj naší civilizace.