Matky

Matky na mňa pôsobili ako silný a nekompromisný príbeh o tom, čo všetko dokáže materstvo odhaliť v človeku, keď sa ocitne v hraničných situáciách. Najviac ma zasiahlo, že autor odmieta idealizovať a materstvo tu nie je nežný obraz, ale skúška identity, morálky a odvahy. Sleduje ženy, ktoré balansujú medzi láskou, pudom sebazáchovy a vinou, kde zároveň ukazuje, že byť matkou môže znamenať niečo úplne iné v gulagu, v súčasnom svete aj v bežnom rodinnom živote. Atmosféra románu je temná a tieseň sa mení podľa toho, v ktorej dejovej línii sa nachádzame. Sovietsky tábor je surový, chladný a neľútostný, zatiaľ čo súčasnosť pôsobí civilnejšie, no stále plná napätia, nepochopenia a nevypovedaných očakávaní. Postavy žien sú napísané realisticky a autor ich nehodnotí, len odkrýva, čo v nich zostane, keď sa všetko ostatné zrúti. Práve vďaka tejto úprimnosti voči postavám aj téme vo mne kniha zostáva ešte dlho po dočítaní.

Příběh v příběhu. Dvě mladé Slovenky, matky bez partnerů, s dětmi bez otců, v kritické sociální situaci. Jedna v pracovním převýchovném sovětském lágru mezi údajnými zrádkyněmi posbíranými při postupu Rudé armády na západ (ženy všech národů, ale i bývalé sovětské vojačky, které byly osvobozeny z německého zajetí), německými dozorkyněmi koncentračních táborů, a aby to nebylo tak jednoduché, ještě bezohlednými kriminálnicemi, většinou vražedkyněmi místní sovětské provenience. Zima, hlad, dřina, beznaděj, smrt. Druhá prožívá tlaky moderní doby: studium, těhotenství, rozepře s matkou. Autor propojuje a čtenář může porovnávat. … Ráno jsme se od žen z druhé brigády dozvěděly, co se ve skutečnosti stalo. Nenávist mezi sukami a bývalými vojákyněmi přerostla v boj na život a na smrt. Síly prý byly zpočátku vyrovnané – šest vojákyň proti šesti sukám, ale když se na stranu vojákyň přidaly tři německé zajatkyně, bylo rozhodnuto. Jednu kriminálnici ubily k smrti, dalším zlámaly ruce nebo žebra anebo vyrazily oko. Mrtvých by prý bylo i víc, ale rvačku ukončily výstřely (strážných) do vzduchu. Ráno jsme nedostaly snídani… … Lucia se dívala na matku. Najednou si začala uvědomovat vlastní pokrytectví. Opravdu je to tak, chce tíhu zodpovědnosti přesunout na matku. Ona hrdinně porodí, ale v každodenní péči o dítě už s matčinou pomocí počítá. Dokonce doufá, že matka převezme hlavní břemeno povinností a ona jí bude jenom pomáhat. 95 % (zatím 172 hodnocení s průměrem 85 %). P.S. Autora přidávám k oblíbeným.