Matka světla

Tak jsem se znovu vydala na vzdálený Island -země gejzírů, polární záře a lidského světla .... Znovu jsem naslouchala atmosféře severního větru, přírody - a úloze člověka v procesu zrození a smrti .... V prastaré lůno své obrať se zas otčinu měj .... Protože jen ti rodnou hroudou ti blízcí ti mohou porozumět ..... A hlavní postava - porodní asistentka Domhildur naslouchá sdělením své pratety : Přijít na svět je nejtěžší životní zkušenost .... nejtěžší je přivyknout světlu.... Někteří lidé přinášejí světlo .... jiní se tě pokusí stáhnout do temnoty .... Kdo v sobě uchovali dítě, sfoukávali chmýří z pampelišek a dokázali žasnout .... Pro ty je tu svět napořád .... Pěkné čtení to bylo .... s mnoha postřehy o přírodě a zvířátkách ....

Rodiče provozují pohřební službu, ale ona se vydala ve stopách své pratety - porodní asistentky. Je to o zrození, o životě, ale také o velrybách a vůbec hodně o přírodě. Ta útlá knížka nemá moc děje, za to je tu přímo hromada zajímavých myšlenek. Je to přesně, jak píše pode mnou changaj. Pokusila jsem se i v českém jazyce vybrat nejkrásnější slovo, ale nedokázala jsem se rozhodnout pro jediné. To islandské pojmenování “matka světla” pro porodní asistentku je nádherné.