Matka kuráž a její děti

Vždycky, když tuto knížku čtu, přímo se mi nabízí srovnání s Čapkovou Matkou. Zajímavé, jak jsou obě knihy rozdílné, a přesto zároveň vlastně tolik podobné. Zajímavé, jak lze říct totéž naprosto odlišnými způsoby...

Stává se vám, že si o některé všeobecně známé knize myslíte, že víte o čem je? Tak důvěrně znáte její obsah, že se domníváte, že nemá cenu ji číst? Pak ji náhodou vezmete do ruky a s překvapením zjistíte, že to, co jste se o ní učili ve škole, co jste zaslechli v televizi, co jste se dočetli někde jinde, není vůbec důležité. TO důležité v ní je něco úplně jiného? Mě se to občas stává a stalo se mi to také u divadelní hry Matka Kuráž a její děti. Byl jsem přesvědčen, že Brecht napsal prvoplánově protiválečnou hru, která sice přestavuje léty prověřenou kvalitu, ale neznamená nic nového pod sluncem. Ano, přiznám se, mýlil jsem se. Protiválečné drama musí v této hře čtenář (divák) hledat, pídit se po něm i přes odpor hlavní hrdinky. Je skryté, zakopané nesmírně hluboko, pod vrstvou pragmatizmu, pod nánosem touhy přežít. Neměl jsem to štěstí Brechtovu hru vidět na prknech nějakého divadla, ale teď, po jejím přečtení, se ve mně probudila zvědavost, jestli ji režisér vidí podobně jako já.