Matčina

Velmi povedená sbírka, která se občas skoro zdá jako antiteze vůči autorčině prvotině. Nebyla jsem blíže seznámena se Zřetelně nevyprávíš, když jsem začala číst Matčina, což ostatně také není nutné, je to silné dílo samo o sobě, ale přesto doporučuji si načíst obě knihy - některé básně potom dostávají úplně nové dimenze. Co je za mě však největší kvalita konkrétně této sbírky je její až překvapivá přímočarost. Michalová nepoužívá příliš barvitý jazyk, její poetika je precizní, občas skoro syrová. Přesto má však talent z přímosti vykouzlit velmi poetické obraty a ač se nejedná o vysloveně vřelou sbírku, je z ní cítit upřímná láska. Také častá repetice napříč básněmi funguje výborně - především opakující se motiv pračky se ve sbírce stává fascinujícím symbolem nekončícího cyklu péče a práce, kterou autorka musí coby matka vynakládat. Je to trpké, krásné a částečně skoro znepokojující dílo a jsem si jistá, že až se k němu v budoucnu vrátím, ještě toho v něm mnoho najdu - a ostatně, co si člověk může po básnické sbírce přát více?